Neoblomný

-2-

„Tak povídej, přeháněj". „Kdo tam byl?" „Jaké to bylo?" „A co ten Winter?" „Winter?" zeptala se nepatrně Lia svého muže a pohlédla na něj. „No, však víš. Ten, se kterým je spojen náš Kris". „Jo, už vím". Střídali se v otázkách a já nestihl odpovědět ani na jednu. „Můžete postupně? Takhle vám odpovědět opravdu nestihnu", zasmál jsem se nad tím a začal drbat Nikolase za uchem. „Jo, promiň. Tak jaké to bylo?" pověděla natěšeně Lia a seděla pomalu na kraji gauče, aby slyšela všechno. „No, bylo to v pohodě. Byli tam všichni, přišel jsem tedy jako poslední, i když jsem tam byl ještě o chvíli dříve". Pobaveně jsem nadhodil a Lia s Jirkou pozorně poslouchali. „Tahe se mě hned ujal, když jsem koukal, kdo tam všechno tedy je, můj pohled spadl na Wintera". „No a jak to šlo? Mluvili jste spolu? Změnil se hodně?" optal se Jirka hrdě a pevně se usadil. „No, když jsem ho uviděl, nějak jsem to v plánu neměl, jelikož mi Tahe prozradil, že slečna, která sedí vedle něho, je jeho snoubenka". Poraženecky jsem se opřel a nechal Nika se posadit vedle mě. „On je zasnoubený?" zvolali oba a prudce se postavili. „Heh, jo. Měl jsem sto chutí udělal stejnou reakci tam, ale dokázal jsem ovládnout své pocity. Než jsem se nadál, objevil se vedle mě jako stín a chtěl, abychom si promluvili. Šli jsme tedy stranou a já mu popřál jak ke snoubence, tak i k tomu, že se z něj stal král". „On se stal králem?!" Během mého pokračování se usadili, ale opět se postavili, i se svými vyjevenými výrazy. „V tu chvíli jsem si říkal, "Jo, přeju mu to. Koneckonců, vlk a liška spolu nikdy nemohou být, kór, když vlastně jeden z nich je král". Chtěl mi všechno vysvětlit, ale já to poslouchat nechtěl. Než jsem se nadál, chtěl mě políbit a v tom se tam objevila jeho snoubenka". „Chtěl tě políbit?!!" opět křikli a já se nad tím zasmál. „Já chápu, že teď z mého vyprávění, vám to přijde až neuvěřitelné, ale nemusíte tolik křičet". Pobaveně jsem řekl a sledoval, jak se opět, tedy už po třetí usazují zpět na svá místa. „Prosím pokračuj". Odkašlal si Jirka a poukázal rukou. „Zbytek večera jsem na sobě cítil jeden vraždivý pohled. Dost jasně jsem věděl, komu ten pohled patří, ale nějak jsem to neřešil. Setkání skončilo a Tahe navrhnul, abychom udělali přespávačku u něj. Neměl jsem námitky, jenže to jsem nevěděl, do čeho se teprve řítím. Přijeli jsme k němu, zalezli do pokoje, chvíli tak kecali, dokud jsme to neslyšeli. Ve vedlejší místnosti jsme slyšeli konverzaci Wintera s jeho snoubenkou, jak se hádají. Nebo spíš ona dělá strašný haló. Stále opakovala, jak strašně ho miluje a že patří k sobě a on udělá tohle. Winter se bránil tím, že ji nemiluje, a i kdyby miloval, s ní být nemůže, jelikož je označkovaný, jenže to ona evidentně nevěděla. Když se zeptala, kým je označkovaný, přiznal, že jsem to já a že mě miluje. Jenže to, co jsem slyšel já, slyšel i Tahe, který nevěděl, co na to říct. Teď už bývala snoubenka-" „Bývalá?" optali se rychle, aniž bych dokončil větu. „Ano, bývalá. Již bývala snoubenka něco rozbila a poté odešla. S Tahem jsme si to vyříkali a pak se ve dveřích objevil Winter. I s ním jsem si to vyříkal a řekli si, že tomu zkusíme dát šanci. Takže, teď jsme spolu". Zvolal jsem nadšeně a čekal nějakou odezvu, ale ta nepřicházela. „Zlobíte se?" „To myslíš vážně? Jsme nadšení!" zvolal Jirka a ihned se ke mně přiřítil a pevně objal. „Jsem za tebe tak šťastná Krisi". Pověděla Lia a objala mě snad ještě pevněji než Jirka.

„Co se děje?" obdařil nás lehký a trochu rozmrzelý dívčí hlas. Všichni se k ní otočíme a sledujeme, jak si protírá oči od spánku. „Omlouváme se, že jsme tě vzbudili", rychle se začala omlouvat mamka a přešla k ní. „Už jsi zpátky!" křikla, oběhla mamku a skočila mi do náruče. „Vypadá to, že tu mamka ani není", zvolala pobaveně Lia, vstala a opět se otočila k nám. „Mio, hádej, kdo si našel přítele?" pověděl zvědavě Jirka a já na něj jen zvědavě hledím. „Je vůbec dobré, to dítěti říkat?" „Už nejsem dítě", pověděla nabručeně a zkřížila ruce na hrudi. „To máš pravdu, ale pro mě vždy budeš". Pobaveně jsem zvolal. „Takže ty máš přítele?" rychle se zeptala, když jsem ji položil zpět na pevnou zem.