Zakázaná Láska

Poslední noc

Nevěděla jsem co se děje a Charles už konečně šel ke mně. ,,Co se stalo?" Zeptala jsem se ho. ,,Ale nic. Jenom něco v Ferrari. Ale to ti říct nemůžu, protože jsi u Red Bullu. Nemusíš se o to starat Cheri. Všechno bude v pohodě." Řekl mi a dal mi pusu na čelo. Věděla jsem že mi lže, ale když mi to nechtěl říct, tak co můžu dělat. 

Ještě jsem si šli zaplavat a vyrazili zpátky na břeh. Objednali jsme si večeři a hráli jsme nějaké hry. Zahráli jsme si karty a já jsem byla ve dvojici s Maxem, protože to byl můj parťák a vždycky jsme vyhráli, když jsme byli spolu. Potvrzovali to výsledky v závodech. Narozdíl od většiny my si pomáháme k výsledkům s držíme spolu. 

Vyhráli jsme všechny hry. ,,Jsme nezastavitelný!" Jásal Max, když jsme zase vyhráli. Z radosti jsme se objali a trochu jsme si užili vítězství.

Ostatní měli dost prohrávání, tak jsme se rozhodli jít do klubu, v kterém jsme byli i včera. Byl skvělý. Přišli jsme s Charlesem do klubu ruka v ruce. Byl to vážně gentleman a byl to můj gentleman. Vážně jsme ho milovala a byla jsem s ním šťastná.

Dali jsme si pár panáků a šli jsme na parket. Užili jsme si to. Dneska jsem ale neměla v plánu se opít. Včerejšek mi stačil. Arthur dneska na to nešel hned, ale opil se po hodině.

Užívali jsme si to a pořádně jsme zatancovali, když mě Charles vzal stranou. Vypadal, jako by se mu chtělo brečet. Něco ho trápilo a hodně. Čekala jsem než mi řekne co se děje. Chytla jsem mu ruku, aby věděl, že jsem s ním. ,,Co se děje Charlie?" Zeptala jsem se ho opatrně. ,,Musím ti něco říct... nevím jak to říct... dneska mi volali z Ferrari. Myslí si, že budeš pro mě jenom rozptýlením. Snažil jsem se jim to vysvětlit, že jediný co tam mi to pomůže." Na chvilku se odmlčel a  já věděla co bude následovat. ,,Miluju tě tak strašně moc, ale okolnosti nám to nedovolují. Nejradši bych s tebou odjel někam hodně daleko. Ale máme oba kariéry a nemůžeme je ani jeden zahodit. Promiň El. Nechci to a doufám, že ani ty, ale náš vztah musí skončit. Jezdíme za jiné týmy a nelíbí se to našim týmům. Miluju tě a doufám, že budeme moct být aspoň přátelé." 

Celou dobu jsem mu koukala do očí a viděla jsem tu bolest v něm. Vážně to nechtěl, ale musel to udělat. ,,Dobře. Když si myslíš, že je to jediná možná cesta." Pustila jsem jeho ruce a dala jsem mu poslední pusu na tvář. Odešla jsem k ostatním a domluvila jsem se s Arthurem, že budu spát u něho v pokoji. Došla jsem si pro poslední drink a rozloučila jsem se všemi. Vymluvila jsem se na to, že jsem už ospalá. 

Přišla jsem se slzami do našeho pokoje a sbalila si všechny moje věci. Dala jsem si sprchu a šla spát do Arthurova pokoje. Napsala jsem Lewisovi.

-Ahoj Lew, mohla bych přijet na chvilku k tobě? 

-Ahoj El, no jasný! Stalo se něco? 

-To bych radši řešila až osobně. Mohla bych přijet už zítra ráno? Najdu si nějaký let. 

-Samozřejmě a nezapomeň, že jsem tady vždycky pro tebe. Dokud mě nevytlačíš z trati, pak budeme mít problém. 

-Tak to jsem ráda, že tady pro mě budeš navždy. Nikdy bych tě nevytlačila z trati naschvál. To snad víš. 

-To jsem rád. Tak mi pak napiš, až budeš na letišti a já tě vyzvednu. Těším se až přijedeš.

-Díky moc. Jsi nejlepší Lewisi. 

Našla jsem ji let v 6h ráno a zaplatila si ho. Nastavila jsem si budík brzo ráno, abych stihla i snídani a vyhnout se Charlesovi. Miluju ho, ale vždy je víc možností. Mohl to se mnou probrat, ale snazší pro něj byl rozchod. Ani nevím jak, ale moc jsem nebrečela. Asi jsem to trochu čekala, nebo nevím co se mnou bylo. Rozhodně jsem ale byla zklamaná a smutná. 

Ani nevím kdy ostatní přišli, ale rozhodně vím, kdy přišel Charles. Zaprvé náš pokoj byl vedle Arthurova a zadruhé byl velmi hlasitý. Vzbudil mě a nevím co dělal, ale stál před dveřmi asi 3 minuty. Chtěla jsem ho zkontrolovat, když začal opile mluvit. ,,El. El. Jsi vzhůru? Nechtěl jsem, aby to takhle skončilo, ale není to moje vina. Chtěl jsem s tebou prožít zbytek života. Myslel jsem si, že tě i požádám o ruku, ale bylo moc brzy. Nebo moc dlouho? Pozdě? Nevím. Jsem chlap a tomu já nerozumím. Prosím odpusť mi." Říkal slovo za slovem. Hlas se mu třásl a byl hodně opilý. Nevěděl ani co říká. Konečně vzal za kliku a vešel do pokoje. Zbytek už jsem neslyšela. Za 2 hodiny vstávám, takže jsem šla zase spát. Chtěla jsem mít aspoň trochu spánku a síly. 

Chvilku mi trvalo, než jsem zase usla, jelikož jsem nemohla přestat myslet na Charlese a jeho slova, nějaké mi ublížili. Ale nemyslel to tak. Neměl na výběr. Takový je život v F1, zřejmě nemáš na výběr. 

Ráno jsem se vzbudila na zvuk od otravného budíku. Převlékla jsem se a vzala jsem si tašku s kufrem rovnou i do kuchyně. Udělala jsem si něco malého. Věděla jsem, že si dám ještě něco na letišti. Sedla jsem si k jídelnímu stolu, abych se najedla. Když jsem si kousla do jídla, tak za mnou byl hlas. Byl to Charlesův hlas. Otočila jsem si a usmála jsem se, když jsem viděla Arthura. ,,Kam jedeš?" Zeptal se mě. ,,Jedu navštívit dobrého kamaráda. Musím vypadnout. Aspoň na chvilku, potřebuju čas pro sebe." ,,To uděláš jedině dobře. Potřebujete si oba vyčistit hlavu." Uslyšela jsem Maxe za mnou. ,,Nechci přijít o skvělého parťáka na trati a nesmíme přijít o našeho nejlepšího jezdce v F1 aka El. Potřebuju tě na trati." Pokračoval. ,,Jen jeď. My to ostatním vysvětlíme. A ano, o Charlese se postaráme. Že Maxi." Ujišťoval mě Arthur. ,,No můj plán A byl nejdřív zbít Charlese, protože porušil slib. Ale když myslíš, tak fajn." Řekl upřímně Max. Trochu jsem se zasmála a objala je. ,,Děkuju vám obou. A o Charlese se postarám sama na trati. Neboj." Mrkla jsem na Maxe. S Maxem jsme se zasmáli a vzala jsem si zbytek snídaně do ruky. Pobrala jsem všechny tašky a vyrazila na letiště.