𝕂𝕣𝕒𝕗𝕝𝕚́𝕜

🇰‌🇦‌🇵‌🇮‌🇹‌🇴‌🇱‌🇦‌ 4

Ondřej klopýtl poté, co ho Koblížek odňal z paže. Jenže tím na sebe navalil jeho oběd: miska s hnědou kaší vyletěla do vzduchu a zasáhla Koblížka. Odporná skvrna prosakovala skrz sametovou látku saka z Flohmarkt. Miska se dokonce roztříštila na nespočet periodických kusů.

"$!×%* *$#*...$@ ^%?¥" Nepřetržitě rozhazoval deutch vulgarismy, to nebylo obvyklé. Vskutku neobvyklé na muže ve středním věku s touto prací. Vrže to s Prostředníkem.

"Promiň, Koblížku, vůbec nevím, co to do mě vjelo." Snažil se Ondřej zmírnit trapnou situaci. Po druhé to nezpacká. "Přinesu ubrousky..."

Prostředník se k nim hnal: "Koblížku, nech to být. Pojď do kabinetu, tam se převlečeš. Máš přece náhradní oblečení od doby, kdy se stala ta nehoda s-" ztišila hlas, "- pizzou hawai." Odešli spolu do kabinetu.

POV: Ondřej

Jak jsem mohl být tak tuposlepý, zadívat se do jeho pohledně okouzlujících duhovek. Ne. Ne, stačí!

Ach ta aura. Proč se mi to děje? Nač žít, kdy nejsem s ním? Hlavou jsem byl někde mimo Mléčnou dráhu. Koblížku, doufám, že mi to odpustíš. Snad si to nebudeš brát osobně, můj milý.

Však mu to vynahradím Melangem z pravého Kaffeehausu, kde baristou bude statný potomek Osmanského Turka. Snědý jak karamel, sladší než fruktóza.

Neztratím svou kořist jen kvůli drobné chybě. Jsem šavlozubý tygr, ulovím si večeři, desert podle mého gusta. Já ho dostanu, ať už musím obětovat čas ke vzdělání německého jazyka či školní malotrapas před svým ultra-crushem.

Musím okamžitě jako zodpovědný kantor pozbírat střepy a utřít kaluž, jež se na pohled zdála koloidní, jinak si na ní někdo rozbije nos. Kleknu si, vzpomínky na letní tábor mladých biologů se vracejí: to trauma, ne! Pryč jdi pryč...

[Byl jsem nadaným žákem, a proto mne rodiče na doporučení třídní učitelky zapsali na biologický tábor, kde jsme neměli jinou možnost než si sami vykopat jámu a pak jí zaplnit svou vlastnohýžďní náloží. Širokodaleko se nenacházela ani jedna TOI TOI budka k vykonání této záležitosti. Vytrpěl jsem si dvě týdny v divočině s lopatou a konzervami zkažených fazolí, než jsem zjistil, že lidské hnojivo je velmi prospěšné pro českou půdu. Kvalitní plodiny přímo z Česka.]

Přítomnost ho zachytila zpět.

Všichni v jídelně mě sledují, co já bych dal změnit obor studie. Vyhodil jsem zbytky porcelánu do obyčejného koše, uklízečka nebude jistě nadšená, ale není čas na recyklaci. Místo činu se však úplně nesmylo, ba i teď vypadá jako scéna z dětského hororu: bahno všude, tělo nikde.

Nadech a výdech.

Klid.

Ticho.

Hluk.

Děti.

Žárovka nad hlavou.

Nápad.

Jdu za ním, rozhodnutý ho pozvat na omluvnou večeři. Bude můj. Můj fiancée.