Přes hranice {Ch.L}

7.

Charles

Čekal jsem vše ale tohle fakt předčilo všechna moje očekávání.
Zůstal jsem i přes noc, čekal jsem že mě Dan vyhodí ještě polonahého z bytu. Ale opak je pravdou. Celou noc se ode mně nehla a spala těsně u mně.
Ráno jsem byl vzhůru dřív než ona. Vylezl jsem z ložnice. Našel jsem Sunny v obýváku na gauči jak na nás čeká. Čekal jsem po včerejší fintě že jsem si u ní oblíbenost ztratil.
Ale jen co jsem si sedl vedle ní už jsem jí měl na klíně a chtěla si hrát. Je úžasná. Zajímalo by mě kolik jí bude, odhaduju méně díky hravosti ale těžko říct. Taky jsem měl čas se tu více porozhlédnout. Všude nějaký desky s texty, docela dost i knih.
Ani jsem si nevšiml že je Danielle vzhůru.
„Dáš si snídani?"
„Jestli mi něco dáš tak budu rád"
Usmála se a šla do lednice. Chvíli na to přede mnou stála miska s müsli.

„Budu muset už jít " přijdu už plně oblečený.
„Takže se už nikdy neuvidíme?" Zeptá se
„Můžeš přiletět a nebo si budeme moct psát "
„

Jo tak tady" podala mi papírek se svým číslem a instagramem. 
„Nečekal jsem že tě natolik zaujmu " opřel jsem se o futra dveří.
„Taky svůj názor můžu přehodnotit" založila si ruce na hrudi

„Ozvu se" mrknu na ní a jdu ven. Před bytovkou najdu pořád zaparkovaný auto se spícím Andreou.
„Tohle bylo naposledy "
„No jo"
„Vybiju si to na tobě v tělocvičně "

A přesně jak řekl splnil myslel jsem že ze mě chce vydřít duši.
Potom doma jsem se válel na gauči a nebyl schopen pohybu. Ale zvonící mobil mě přinutil se natáhnout na stolek a vzít hovor
„Charlesi?"
„Hmm"
„Jak jsi na tom s hledáním nějaké té potenciální partnerky jestli chceš dohodíme ti někoho "
„Mám takže neměj strach"
„Dobře tedy na další závod ji chceme vidět" a tím hovor utichne. Do řitě. Teď musím přesvědčit Danielle aby na to přistoupila a hrála mojí partnerku.