Kamo tak ten čas jak rychle letí, nebyla náhodou včera neděle? Ne, bylo úterý a dneska už je středa, prostě hej haloo. Navíc už je to týden od toho, co jsem tenhle "příběh" začal psát.
Dneska ráno jsem zase musel vstávat na rehabilitace, ale naštěstí jsem to nějak přežil i přes to, že je to čím dál tím víc náročný, navíc jsem se vzbudil s mega dobrým moodem, kterej mi naštěstí celej dnešek zůstal.
Když jsem se asi o půl desátý vrátil konečně domů, tak jsem doma vyklidil myčku, dal si svačinu a šel se na hodinu koukat na TikTok. Po tyhle chvíli už byl oběd, to to ale utíká, zeee? A pak mi někdo říkejte, že ten čas neutíká až moc podezřele rychle.
Asi 15 minut po obědě jsem si šel udělat asi po týdnu jedny cermaty z češtiny a kamo já měl 43 bodů z 50, můj rekord, takže lets gooo. Když jsem si pak všiml, co za deb*lní chyby jsem tam udělal, říkal jsem si, že jsem to mohl mít nad 47.
Po těch přijímačkách jsem si šel převlíct povlečení na postel. A nakonec jsem si asi po měsíci zapl Horizon Forbidden West na ps4 a šel jsem si nachvilku zahrát, ale to jsem nečekal, že ta chvilka se protáhne na 6,5 hodiny, upsiik. Jakože joo, nějaký věci jsem taky stihl, asi v 18 jsem si šel dát večeři, ale pak se zase vrátil k psku.
Teďka je pár minut po 22 a já tu dopisuju tohle pokračování. Pokud jsi to dočetl/a až sem, tak se divím. A budu rád za vote a do komentářů mi napište, jestli je lepší psát takhle jen krátký "příběhy" nebo jestli jsou dlouhý lepší.
Tak zatím bajeec <3 a dobrou nooc
VOUS LISEZ
Život deváťáka
Roman pour Adolescentsjenom "real life story" kterej vlastně pořád probíhá ze života deváťáka na základce (obsahuje vulgarismy a narážky na sebevr*ždu)
