Spektrum: Temný fénix

2. Kráter

Nya těžce kráčela lese. Měla na sobě černý cestovní plášť. Už měla svůj věk ale chtěla vědět, co její přítelkyně a kolegyně našla. Ta samozřejmě kráčela hned za ní. Freya ale působila energičtěji i když byla mnohem starší, než ona. V hnědých kožených kalhotách a lehké zbrojí působila spíše dojmem bojovnice, která jde do bitvy, než profesorky na průzkumu lesa. Nya se nenechala ničím rozhodit a neúnavně pokračovala dál. Chtěla zjistit, co všechno ještě škole hrozí.

Společně došly do hlouby lesa, kde se nacházelo něco velmi podivného. Mezi několika stromy, které byli polámané a napůl spálené, byl obrovský kráter.

Nya zůstala stát na jeho okraji a zvažovala, co ho mohlo udělat. Jeho rozměry byli majestátní ale o to více hrozivé.

"Myslíš, že při jeho vytvoření vzniklo to zemětřesení?" Zeptala se Freya, která původně kráter našla.

Nya ale zakroutila hlavou. "Kráter vznikl během krátké doby, zemětřesení trvalo až příliš dlouho."

Freya hleděla na kráter, vypadalo to, že se její myšlenky toulají všemi možnými směry. Nakonec zašeptala. "Jaga to být nemůže, ta je v Kaptilu.

Nya jen přikývla i když nespustila oči z podivného kráteru. Kaptilo ale moc dobře znala, jednalo se o kouzelnické vězení s tou největší možnou magickou ochranou. Zdejším vězňům byla odepřena jakákoliv magická moc. Kaptilo nepotřebovalo žádný personál, který by na vězně dohlížel. Samotná budova měla ohromnou magickou moc. Trolové zde zavírali ty nejhorší vězně a ještě nikdy se nikomu nepodařilo uprchnout.

Nya odvrátila pohled od kráteru a pohlédla směrem ke škole.

"Vrátíme se zpět do Spektra a řekneme o tomto místu ostatním profesorům. Škola je opět v nebezpečí.

**

Ředitelka seděla u stolu ve své pracovně a přemýšlela co dál. Spektrum se opět bortilo v základech. Vždy tady bylo bezpečno ale poslední dobou se toho dělo až příliš mnoho. Všichni profesoři přemýšleli, co mohlo způsobit to podivné zemětřesení. Opět přemýšlela nad tím, jestli by nebylo lepší školu zavřít.

**

Bart stál před třídou, kde měla být další hodina, tentokrát se jednalo o vyučování lektvarů.

Původně doufal, že by mohl být pár dní. Kvůli záchraně školy před inkvizitory i zemětřesení, jehož následky se stále ještě uklízeli. Hned ráno jej ale čekalo menší překvapení, když výuka pokračovala dál.

Místo volna, stál před třídou a čekal, až se otevřou dveře. Otráveně se podíval na Andromedu

„Bojím se, co za břečku tady zase vytvořím."

Andromeda se na něj otočila. „Učil si se?"

Bart se na ní zamračil. "Samozřejmě, že ano."

Andromeda na něj mrkla. "Tak čeho se tak bojíš."

Bart jen zakroutil hlavou a vešel do učebny. Andromeda nechápala, že nejde o předmět ale spíše o to, kdo ho učí. Profesor Swansong ho prostě nesnášel.

Potom se ale dveře otevřeli a on vešel mezi prvními do učebny, kam by nejraději nešel vůbec.

Pomalu otočil a pohlédl na tmavě hnědou katedru a starou oprýskanou tabuli. Za pár vteřin se u katedry objevil i profesor. Swansong se k nim přemístil i když pár vteřin působil dojmem jakoby přiletěl. Měl na sobě dlouhý bílí hábit, jiný snad ani neměl. Jeho tvář byla podivně špičatá. Nos měl dlouhý a vypadal trochu tmavší, než zbytek tváře. Stříbrnýma očima si všechny přeměřil, potom si rukou uhladil dlouhé bílé vlasy, který byly poněkud rozcuchané.