You are mine. {CZ}

|Episode 4|

O pár dní později... 

„Tesso, to už je k#rva 20 vražda za jeden týden co u mě pracuješ.. 20 mafiánu.. 20.. a už tady nejsou.. A za jeden týden.."

Já mu to říkala.. a teď tady stojím v jeho kanceláři.. a poslouchám ty jeho kecy.. Nebo jako asi to není normální ale.. u mě ano. Jen jsem se na něj usmála a kývla.

„Problém?"

Jen na mě hodil ten pohled.. ' Děláš si p#del? '. No jen jsem se jen pousmála.

„On to ani není týden.. Čtyři dny.. Čtyři dny."

Řekl a položil si hlavu do dlaní.. No, alespoň to nějak ocenil, ne jak můj táta.. a taky to možná udělalo menší rozruch v mé organizaci.. no táta asi nebyl úplně nadšený, ale věřím, že ho to ani moc nezajímalo.. Snad. Jak by asi reagoval kdyby zjistil, že jeho dcera je v mafii.. no.. Radši to nechci vědět.. fakt ne..

„Tesso? Slyšíš mě?"

Řekl, já se rychle dostala pryč z mých myšlenek a koukla jsem se na něj...

„Jojo.. poslouchám.."

Usměju se, no jeho pohled.. vypadal no.. docela naštvaně.

„Co jsem říkal bellezza?"

A jsem v háji..

„Jo.. no říkal jsi.. že.. že.."

Můj hlas jakoby mě zradil.. jen jsem se na něj podívala..

„Takže nevíš, ty jsi mě ignorovala bellezza."

Pomalu se začal zvedat.. oh fuck..

„Ne.. ne naschvál.. jen jsem nad něčím přemýšlela, moc se omlouvám."

Snažila jsem se to nějak zachránit.. snad to vyšlo..

„Dneska i zítra už máš volno, nechci tě vidět někde někoho zabíjet.. víš jak to dopadlo minule."

Jen jsem si oddychla.. děkuju pane bože..

„Ano, děkuju."

Usmála jsem se, otočila se a odešla.. On mi ještě než jsem odešla otevřel dveře, gentleman normálně. Cestou po té dlouhé, nudné chodbě mě něco jakoby napadlo.. Nebyl to úplně nejlepší a nejchytřejší nápad co mě kdy napadl protože.. no..

Skončila jsem v kanceláří mého otce. Svázaná na židli.. no je to dlouhý příběh jak jsem se dostala zrovna sem.. může za to moje sestra jen tak pro info.. Podívala jsem se mému otci do očí.. doslova nic tam nebylo.. jen nenávist a no.. asi byl naštvaný.. Nebo jako asi?

„Tati.. já můžu-.."

Ztichla jsem hned jak praštil do stolu.

„Já pro tebe dělám všechno! Dám ti střechu nad hlavou, všechno co by sis kdy přálá a ty mi uděláš tohle. Ani si nedala vědět jak ti je, nebo kde si na ty čtyři dny byla. Tesso, řekni mi, kde si byla."

No koukejme, kdo se zajímá o svou dceru.

„To bys chtěl vědět co."

Řekla jsem, spíš jsem odsekla. Nechtěla jsem se s ním bavit. Nechci ho už ani vidět.. ale nemůžu mu říct co teď dělám..

On se na mě jen podíval, potom to asi vzdal a nechal mě odvést do mého pokoje.. kde mě zamkli.. Snažila jsem se bušit na ty dveře.. nebo udělat něco.. ale nic.. Jo a taky mi sebrali motorku, taky dlouhý příběh.. Bouchala jsem na ty dveře tak dlouho dokud moje ruce nebyly celé od krve.. Nechtěla jsem to vzdát.. ne teď.. Pak už jsem do těch dveří bouchla naposled a vzdala to.. nemá to cenu.. Položila jsem hlavu na dveře.. měla jsem sto chutí brečet.. Jenže.. najednou někdo otevřel dveře..

„Liame.. ahoj.."

Ani nevíte jak ráda jsem ho viděla.. On se jen rozhlídl a potom mě chytil za ramena..

„Běž.. neměl bych to dělat ale.. prostě jdi, budeš mi chybět.."

Jen jsem kývla.. a no pomalu se vydala ven za ním.. držela jsem si své zakrvácené pěsti blízko u těla.. protože to asi logicky začalo bolet.. nad tím jsem taky nepřemýšlela.. Liam mě dovedl ke dveřím.. otevřel je a ukázal na mojí motorku..

„Zvládneš to Tesso?"

Řekl.. a vypadal docela ustaraně..

„Neboj se.. dám to.. Budu ti psát každý den Liame.."

Rychle jsem ho objala, vzala si od něj klíčky a vydala jsem se k motorce.. Naposledy jsem mu zamávala než jsem se rozjela do tmy.. 

Vím, že jsem dlouho nepsala. Omlouvám se! D: