Příběh za hranicemi všedního dne. Sabrana si za tento rok prožila hrozné věci. Zlomené srdce, smutek, osamění. Bude to, vzít si dovolenou, přesně to co potřebovala nebo se uvrhne do ještě větších problémů? Vyhlídka koktejlů sluníčka a moře, či jen č...
Nastupuju do autobusu s číslem 6 a jedu na poslední zastávku. Musím se dostat ke škole, co nejrychleji, protože si dnes zapisuju povinné kroužky/aktivity, což sice není velká věc, ale chci si najít něco co mě zabaví, abych se v mé hlavě nezbláznila. Bylo by fajn najít si nějaké nové zájmy.
Dostavuju se na malé prostranství, je sychravý den a mě je trochu zima. Plac má okolo spoustu různých stánků s nejrůznějšími aktivitami typu pěvecký sbor, akapella, fotbalisti, šachový kroužek a tak dále...
Jdu k prvnímu stánku a vidím sympatickou mladou holku, blondýnku s roztomilým stylem oblečení. Dozvěděla jsem se, že repezentuje sdružení holek, co cvičí jógu, a že pribírají nové členy. Přemýšlím nad tím a asi se přihlásím. No co, kredity jsou kredity a já se někam zapsat musím. Jógu jsem milovala, cvičívaly jsme ji zpátky doma s maminkou každé úterý. Chybí mi domov.
Procházím kolem různých stánků a zaujme mě jeden s mořskou biologií. Okej vím, že už biologii studuju, a že medicínu, ale už od malička jsem byla fascinována mořem a životem v něm. To jak tajemný svět to je, nedá se mu poručit, a může být přívětivý, ale i děsivý a temný. Bylo mi trochu trapně jít se zeptat, stál tam docela pohledně vypadající kluk a takových já se bojím. Měl tmavé delší vlasy zapletené v dredech, byl vysoký s čokoládovou pletí, a vypadal i z mého poheldu dost dobře. Ten kluk na mě promluvil: „Ahoj, zaujal tě náš stánek? Já jsem Damian, něco jako vedoucí.". Ani jsem nestihla odpovědět a pokračoval: „Od roku dva devatenáct fungujeme na naší univerzitě jako spolek na ochranu hlavně mořského života a snažíme se aktivně zvýšit povědomí o těchto problémech. Jedna naše milovaná učitelka biologie tady nám pomáha s přípravou na cestu do Indonésie, což je náš dlouhodobější cíl." Chvíli jsem si s Damianem povídala, protože mě to dost zaujmulo. Ale teda takto výřečného kluka jsem dlouho nepotkala. Setkání jejich spolku prý probíhával zatím každý pátek, tak jsem se dohodla, že dojdu.
Projdu ještě kolem dalších stánků, potkám pár různých partiček lidí. Tohle místo na mě působí vlastně fajn. Sednu si na lavičku a chvíli přemýšlím. Jsem sama ve velkém městě, ale jsem tak ráda. Je to děsivé, ale konečně mám šanci zažít život. Mám šanci začít znova a prožít konečně i něco hezkého.
Odcházím a znova se potkávám s Damianem, se kterým pokecáme a následně mě zve na nějakou párty, co pořádá jeho kámoš na zahájení tohodle školního roku. Extrémně se těším až potkám nové lidi, ale zároveň mám strach, protože pro mě minulá párty, na které jsem byla nepřinesla nic dobrého... Snad mě Damian vezme pod jeho ochranu a nějak to dám.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
