Návrat do minulosti

Aniž si to uvědomuju čas se krátí.

Alma:
Fuj to je zima! Takhle to dál nepůjde!
Měla jsem tři možnosti co dělat. Buď jsem mohla jít domů ,ale to by nemělo cenu buď by mě chytili rodiče a zase by mě zavřeli a takové štěstí abych zase utekla asi mít nebudu. Ještě horší je že by mě mohli chtít dát do basy. Druhá možnost by byla to že bych mohla zase zkusit sebevraždu ,ale to se mi po včerejší noci moc nechce!
Třetí možnost je že bych mohla jít někam dál do vesnice kde mně nebude hledat policie a tam bych mohla poprosit a jídlo a pití případně i o oblečení.
Rozhodla jsem se pro třetí možnost a rychle jsem zamířila po pěšince kterou jsem přišla a ani jsem si nevšimla že stromů jsou blíž u sebe a provaz kterým jsem se chtěla uškrtit nebyl roztrhnutý ,ale přepálený.
Asi po půl hodině chůze začal sníh roztávat a na mě začali žz stromů padat mokré kapky takže mi nebylo o moc větší teplo než když sněžilo.
Po hodině jsem si uvědomila že jsem tu pěšinu neprošla celou a že vlastně nevím kam dojdu a tak jsem se začala rozhlížet kolem sebe a poprvé jsem si všimla změn v okolí. Stromy byly hezčí a nezkažené kůrovci ,ale naopak krásné stromy. Když jsem byla malá z jednoho podobného stromů jsem si vyrobila luk a potom jsem se z něho snažila střílet ,ale ve čtrnácti letech mi ho sestra zlomila a potom už jsem si neměla moc času vyrobyt si další. Po chvíli přemýšlení mě napadlo že by jsem si ho mohla vyrobit taky jestli se tady budu dobré stromy. Je možné že ve tmě narazím i na nějaké zvíře ,ale nemám k tomu věci řekla jsem si v duchu. Ta myšlenka mě však přivedla k otázce co budu dělat. Samozřejmě teď si najdu nějaké jídlo a oblečení při myšlence na jídlo mi zakručelo v žaludku ,ale co potom nemůžu se celí život živit z toho co mi dají ostatní lidé a k rodičům jsem jít nemohla. V tom jsem dostala nápad. Mám přece kamarádky i když s Maky jsem se trochu pohádala ,ale stejnak můžu jít k nim jediný problém je sehnat peníze na vlak ale kdyžtak můžu jít i pěšky je to jenom nějakých 120 km to mám za 5 dní na pohodu ,ale to už bude lepší si někde vydělat na lístky a s tímto pomyšlením jsem s lepší náladou kráčela dál.

***

Maky:
Už je to dva dny co mi Alma nezvedá telefon. Začínám o ní mít fakt strach. Co když se uchýlila po hádce se mnou k té nejhorší věci a šla se zabít? Do očí mi vnikli slzy když jsem si uvědomila tu hroznou skutečnost. Navíc za to bych mohla jenom já. Co když to fakt udělala. Chvíli jsem přemýšlení ale pak jsem šla pro telefon a vymáčkla číslo na Alminy rodiče. Po chvíli volání mi to její rodiče zvedli. ,,Ahoj tady Maky. Můžu se zeptat? Je Maky v pořádku? Už dva dny mi nebere telefon a tak o ní mám starost." ,,Není." ,,Co se stalo?" Jak jako že není v pořádku! Rychle jsem vypálila na její rodiče. ,,Není mrtvá že ne?" ,,Ne to snad ne. Ale Včera se nevrátila že školy." ,,Cože?"
,,Prostě utekla." ,,A kam šla?" ,,No... možná šla zrovna k vám domů. Ale nevím." ,,My zavoláme kdyby přišla. Ale nevím zrovna před dvěmi dni jsme se celkem pohádaly. Kdyžtak prosím zavolejte kdyby jste jí našli." ,,Jo zavoláme." A pak to típly.
Co budu dělat? Nemůžu tady jen tak stát a  nečině se koukat když moje nejlepší koška je v nebezpečí
_______________________________________
Moc se omlouvám že nějáké kapitolu jsou krátké a nějáké zase dlouhé🫡. Ale snažím se co můžu ani se vám to alespoň trošku líbilo.
Kdyby jste měli třeba nějaké typy jak zlepšit tuto knihu určitě napište do konentářů.🙏
Budu ráda za cokoliv♥️♥️♥️