Psychopat a maminčina holčička

Dohada matky s dcerami

Vešly jsme a já jsem se posadila naproti matčinu křeslu.,,Takže,chtěla bych se zeptat,jak se mohl Pětka vrátit do svého dětského těla,když mu je padesát osm."S očekáváním jsem se na ni dívala a čekala,co odpoví.Vtom se otevřely dveře a vešla Lila.,,O čem se bavíte?O číslu pět?"zeptala se mamky.

Ta přikývla.Lila s sebou plácla na židli vedle mně.Matka mi odpověděla na otázku,kterou jsem jí položila.,,No,o tom,jak se dospělý muž může dostat do malé verze sebe samé,nikdo nic neví.Ale obě jistě víte,že když člověk dosáhne osmnácti let,jeho věk se tu zastaví v tu dobu,kdy tu začal pracovat.Schopnosti toho určitého člověka neustále vylepšujeme,aby byl připraven na všechny možné mise.Nájemní zabijáci jsou pro nás ti nejcennější.A jako všude i tato komisní skupina měla svého asassina.Tím byl číslo pět.Pro svou chytrost byl naší tajnou zbraní.Byl z nás ten nejlepší.Mohl tu zůstat navždy,jenže mu víc záleželo na jeho rodině,než na nás."povzdechla si matka.

,,A co je na tom špatnýho?"podivila se Lila.,,Na tom byla špatná jedna věc.Kvůli jeho odchodu jsme přišli o náš osobní stroj na zabíjení.O naše lepidlo.Pokusili jsme se ho k nám vrátit.Ale on si nedal říct.V jeden den za mnou přišel s tím,že za pár dní končí svět.Nevymlouvala jsem mu to,protože měl podle časové osy pravdu.Jenže on chtěl,abych zařídila,že jeho rodinu apokalypsa mine.Ale já nedokážu ovládat běh času.Já jen posílám nájemné vrahy k lidem,kteří by mohli nějak zničit tok času."vysvětlila nám.

,,Takže když se k tobě doneslo,že se Pětka chce pokusit změnit čas,musel být připraven někdo,kdo ho odstraní z povrchu zemského."došlo mi.,,Takže on ti je vydán na milost."odtušila Lila.,,Vlastně ano."kývla jsem hlavou.,,Tak ho jdeme dorazit.Jáchym ho už určitě zohyzdil tak,že ho za chvíli nepoznáme."poznamenala Lila a vyběhla s nadšením ze dveří.Neváhala jsem a běžela jsem za ní.

Vtrhly jsme do mučírny.Jáchym tam už nebyl a Pětka byl v bezvědomí.Byl celý od krve.Vytáhla jsem nůž a s radostným výkřikem jsem ho chtěla konečně bodnout.Jenže Pětka se probral.Vyrazil mi nůž z ruky.Vysvobodil své ruce z provazu a odvázal se.Ze saka vyndal granát,odjistil ho a hodil ho k nám.Potom utekl a jediné,co jsme slyšely,bylo tiché lupnutí.

,,No,jupíí.Pětka je v háji."povzdechly jsme si s Lilou.