Psychopat a maminčina holčička

Asi se pozvracím

,,Ha,ha,ha."rozesmál se Pětka.,,Fakticky si myslíš,že jsem takovej idiot?"upřel na mně zvědavě oči.,,Ne."odpověděla jsem po chvilce.Protočil oči a chytil mně za ruku.,,Zavři pusu,oči a radši nedýchej."varoval mně.Než jsem se stihla zeptat,jak to myslel,měla jsem děsivý pocit,že se s námi otočil celý svět.Nohy se mi zamotaly,do pusy se mi nahrnula dnešní snídaně a zamotala se mi hlava.

Před očima se mi dělaly mžitky.Měla jsem špatnou předtuchu,že se za okamžik pobliju přímo před Pětku.Motala jsem se jak opilá a taky jsem si tak připadala.Pětka mně starostlivě pozoroval.Pokusila jsem se uklidnit.,,Dobrý?"ujistil se.Třaslavě jsem kývla.Za chvilku mně chytil za ruku a dovedl mně ke kufříku.Opatrně mi ho podal.,,Teď ne."vydechla jsem vyčerpaně.

Zoufale si povzdechl a pevně mně chytil.Najednou se kolem mně zase prohnal šílenej vítr,který mně převrátil vzhůru nohama.

Podívala jsem se doprava.Pětka narozdíl ode mně vypadal v klidu.Na tváři měl rozpustilý úsměv.Otevřela jsem pusu.,,Hned ji zavři."přikázal mi Pětka.Za chvíli dodal:,,Nepotřebuju,abych měl na saku zbytky tvý snídaně."

Naštvaně jsem ho sjela pohledem.Naštěstí jsme už byli na Komisi.,,Měla by ses vidět."zašklebil se Pětka.Rychle jsem vytáhla zrcátko.Stačil mi jediný pohled a věděla jsem,co Pětka myslel svou poznámkou.Obličej jsem měla celý zelený.Zběžně jsem se podívala na něj.

Pořád se usmíval.Tváře měl lehce růžové,ale ani stopa po tom,že jsme před chvílí zažili strašnou cestu.Asi za pět minut jsem byla schopna mluvit.,,C-co to kurva bylo?"zeptala jsem se ho.,,Teleportace."pokrčil rameny Pětka.,,S kufříkem to je mnohem lepší."odtušila jsem tiše.,,Přišlo mi,že bys to nemusela zvládnout."podotkl Pětka.

,,Mohl jsi mi říct,co máš v plánu."zavrčela jsem.,,Varoval jsem tě."zašklebil se.Třaslavým krokem jsem šla do matčiny kanceláře.Pětka běžel přede mnou a každou chvíli se ohlížel na mně.

Podržel mi dveře.,,Nemusíš si přede mnou hrát na gentlemana.Měla jsem se tě zbavit už před tvým domem."zasyčela jsem.Usmál se a pustil dveře ještě před tím,než jsem úplně vešla do místnosti.Ve zkratce,zabouchl mi je před nosem.

Otevřela jsem je.Pětka už stál před Jednatelčiným stolem.Matka mně setřela jedním pohledem.,,Tak ho tady můžeme zabít."povzdechla jsem si vyčerpaně.Jenže Pětka měl jiný plán.,,Ne,počkej.Mám nápad.Měla by sis odpočinout na pár hodin v pokoji.Já to potom s tvou matkou vyřeším."zarazil mně,když jsem chtěla něco říct.

,,Tak jo."vzdala jsem se a chystala jsem se odejít.Pětka se ke mně rozběhl.,,Doprovodím tě."nabídl mi.Pokrčila jsem rameny.Přišli jsme k mému pokoji.Z vedlejší místnosti vyšla Lila,moje nevlastní sestra.,,Čau,Leny.Jak je?"zeptala se mně.

,,Vidíš,ne?"zamumlala jsem.Lila se zasmála a zmizela ve dveřích.Všimla jsem si,že Pětka pořád zírá na ty dveře.Šťouchla jsem ho do ramene.,,A jo."vzpamatoval se.Otevřel mi dveře a já vstoupila dovnitř.Otočila jsem se k němu.,,Jdeš dovnitř,nebo...?"zeptala jsem se ho.

,,Nemůžu.Musím to dořešit s Jednatelkou."podotkl kapku unaveně.Přešla jsem k mojí posteli.Začala jsem se svlékat,když jsem koutkem oka spatřila Pětku,jak na mně zírá.,,Padej,ty úchyle."křikla jsem na něj.Omluvně se usmál a odešel.