Okruh lásky

16

"Chci abys mi řekl všechno o tvé ex přítelkyni Lauře Grimm." Dala jsem mu pro jistotu fotku a on se začal smát. "Chceš vědět jak píchala nebo?" Vstal a obešel pult ke mně. "Ne, chci vědět jaká byla, co ti řekla a jestli jsi věděl kdo je zač." Podívala jsem se mu do očí ve kterých měl menší záblesk něčeho hodně agresivního. "To je škoda, já totiž chci vědět jak ty pícháš." Chytil mě za pas a začal líbat a všude sjíždět rukama. Kopla jsem ho pod koleno, vykloubila ruku, hlavu přitiskla na pult a vytáhla na něj nůž.
"Takže princátko, být tebou tak mluvim, jinak přijdeš o hlavu." Přitiskla jsem nůž blíž k jeho krku, tak aby ho cítil. "Jak jste se poznali s Laurou? Co dělala za práci? Kdo je?" Začala jsem se ptát ale George nevypadal na to že by se mu chtělo mluvit. Řízla jsem mu teda do ramene a zase mu vrátila nůž ke krku. Začal skučet a nejspíš mu došlo že nevyhraje.

"Dělá pro Írák, má za úkol najít nějakou ženskou z armády a zabít, víc nevím přísahám." Začal brečet a mně bylo do smíchu. "Proč ji chtějí zabít?" "Nevím, opravdu nevím!" Začal ještě víc brečet a tak jsem přestala. Všimla jsem si pohledu ostatních a rozhodla se odejít. Celá jsem se třásla a sedla zpět do auta. Celou dobu dělá pro Írák a já ji měla za nejlepší kamarádku.

Místo do nemocnice jsem se rozhodla jít zase boxovat. Bylo sice zavřeno ale dali mi klíče, jsem za to moc vděčná a tak jsem přispěla něco navíc aby si něco koupili na vylepšení. Vešla jsem do místnosti s mým klementýnem a převlékla se. Klementýn je pytel s tou různou tvrdou směsí, jsem jediná kdo ho používá tak mi ho dali zvlášť do místnosti ať mám klid. Začala jsem boxovat a po chvilce přestala cítit ruce.

"Ajee, další psychický problém." Ozvalo se za mnou a já se otočila. Nemohla jsem uvěřit svým očím. "Dominiku?" Začala jsem se koukat všude okolo jestli to není sen. "Vždycky jsi byla taková, jakmile se něco dělo musela sis ubližovat." Začal se přibližovat a já couvala. "Tak moc jsi vyrostla. Teď ještě ti zbývá jít dál." Srdce mi tlouklo jako o závod. Narazila jsem do zeď a Dominik se zastavil. "Měla by sis to ošetřit." Mrkla jsem a zjistila že tam nikdo není.

Svalila jsem se po zdi na zem a začala brečet, až teď mi došlo jak moc mi chybí. Chvíli jsem tam seděla a o všem přemýšlela, byla jsem hrozně unavená. Padala mi víčka a okolí se začalo rozmazávat.

Probral mě pramen světla co mi svítil do očí. Okolo mě jsem slyšela jen zvuky strojů a písničky. Rychle jsem vstala a šla zjistit kolik je hodin. Zhrozila jsem se když jsem zjistila že je 11 ráno. Rychle jsem vše sbalila a vystřelila ven. Ostatní se sice divili kde jsem se tam vzala ale to nevadí, musela jsem rychle do nemocnice.

Sedla jsem do auta a zkoušela nastartovat. "Musíš chvíli počkat, venku byla zima." Řekl Mike vedle mě a já myslela že mi pukne srdce. "M-miku?" Snažila jsem se ho dotknout ale zmizel, nikdo tam nebyl. Chvíli jsem tam seděla a podívala se na sebe do zrcátka. Jsem bledá, mám kruhy pod očima a trošku i pohublá. Ruce se mi třásli a klouby byli ošklivé.  Po chvilce jsem se rozjela a hned jela do nemocnice.

Vyjela jsem výtahem do 4. Patra a vydala se rovnou do jeho pokoje. Nebyl tam. Šla jsem za sestřičkou se zeptat a ta řekla že nic neví. Nedokázala jsem se pořádně nadechnout, bylo mi zle a okolo mě bylo hrozné horko. Po chvilce jsem se zase srovnala a opustila nemocnici. Nenapadlo mě jít nikam jinam než domů.

Po cestě jsem ještě něco nakoupila protože mi bylo jasné že doma nic není. Celou dobu jsem brečela, nemohla jsem si pomoc. Měla jsem strach a všude viděla Dominika. Sice už na mě nemluvil jako ráno ale je to hrozně děsivé. Vím že to je nedostatkem spánku. Po hodině jsem dojela k domu a všimla si otevřených dveří. Vzala jsem si pistoli z přihrádky a šla dovnitř. Potichu jsem tam vlezla a šla do kuchyně. Pohled na to co jsem viděla mi způsobil nehoráznou smršť emocí.

"Charlesi co tady děláš?!" Vyjekla jsem na něj a položila pistoli. "Pustili mě domů." Klidně se usmál a dal na talíř špagety se sýrovou omáčkou. "To si děláš prdel, nemohl jsi aspoň dát vědět?" Vyjekla jsem na něj a on pokračoval ve svě práci. " Já ti ale i volal." Usmál se a já začala pěnit. Podívala jsem se na mobil a on opravdu nekecal. 3 zmeškané hovory a smska o tom že jde domů ať jsem v pořádku. Začala jsem zírat na podlahu a nevnímala okolí. Nevšimla jsem si ani toho že se Charles přiblížil ke mně.

"Vše v pořádku holubičko?" Chytil mi jemně bradu a pozvedl mi hlavu. Koukala jsem mu do očí zatímco do mých se hnaly slzy. "J-já nevím." Vykoktala jsem ze sebe a začala brečet. Charles mě objal a nic neříkal. Hladil mě po vlasech a já cítila že slábnu. Okolí se mi začalo rozmazávat a Charlesovo teplo začalo být chladnější, až jsem usnula.

Tati? Stála jsem v místnosti se svým otcem který si četl. "Angeliko? Doufám že dokážeš to co my ne." Podíval se mi do očí a já se nemohla hnout, jako bych byla přikovaná. "Co mám dokázat?" Mohla jsem jen mluvit a to ztěží. Otec vstal a šel ke mně "Zastavit to šílenství." Pohladil mě po tváři a zmizel. Žárovka nade mnou praskla a všude byla tma. Slyšela jsem jen něčí dech. "Tati?" Začala jsem křičet a nic. "Tati?!" Opakovala jsem několikrát a nic. "Pomsti mě." Slyšela jsem za mnou  "Miku?" Chtěla jsem se otočit a nic. Najednou jsem uviděla záblesk světla.

"Tati!" Sedla jsem si a začala rychle dýchat. Byla jsem v posteli a vedle mě byl Charles kterého probudil můj křik. "V pořádku?" Pohladil mě po ruce a mě bylo zle. Vstala jsem a vydala se do koupelny. Stála jsem před zrcdlem a civěla na sebě. Byla jsem znechucena sama sebou, tím jak vypadám. Jsem jako tělo bez duše. Opláchla jsem si obličej a zkusila dechové cvičení. Vrátila jsem se zase zpátly a Charles tam seděl a čekal.

"Já se omlouvám." Lehla jsem si a usmála se. "To nevadí holubičko." Usmál se zpět a já se k němu přitulila. "Nevadí?" Zeptala jsem se než jsem položila hlavu. Charles si uvelebil, přikryl nás a dal mi pusu do vlasů. "Dobrou noc." Byla jsem sice unavená ale jeho pusa mi dala trošku energie navíc. Dala jsem si přes něj nohu, ruku na břicho a zkusila znova usnout

Ahoj formulkyy, omlouvám se že tak pozdě ale byla jsem v nemocnici, měla kanylu a s ní se nedalo psát. Hned to samozřejmě napravim! Snad se vám kapitola líbí❤️‍🩹 Děkuji za vše!