Nikdy nevíš co se může stát (Wolfstar)

Cesta do Bradavic

Remus

Už jsme v nějakém kupé a já se hned svalil do sedačky. Včera byl úplněk, takže se mi vůbec nechtělo stávat a někde jezdit. Otevřel jsem knihu a chtěl číst, ale ten rozčepeřenec mi ji sebral!

"Hej! Vrať mi ji." Vyjedu po něm až ho shodím na zem. A jsme si kvit.

"Fajn. Vrátím ti ji. Jen mi slib že si budeme povídat. Rád bych poznal svého nového kamaráda." Odpoví mi a přitom mi pomáhá se zvednout.

"No dobře, čím chceš začít?" Vzdávám se a žuchnu sebou na sedačku. Co jinýho mi zbývá že?

"Ještě neznám tvé jméno. Takže můžeš začít s tím." Usměje se a čeká na odpověď.

"Remus. Remus Lupin." Odpovím a nepozorovaně se natáhnu po knize. Chňapl po ní dřív! Hajzl.

"Těšíme mě, Remusi. Ty jsi mudlorozený? Nechci ať to vyzní špatně. Já jen že jsem takové jméno ještě neslyšel. A to znám hodně kouzelnických příjmení." Vysvětlí a posune si brýle výš ke kořen nosu.

"Ne. Jsem dvojí krve. Nebo jak tomu říkáte. Mamka je mudla." Vysvětlím mu a lhostejně pohodím rameny.

"Dobře. Do jaké koleje se chceš dostat?" Zeptá se a nakloní se ke mně blíž. Než jsem stihl odpovědět tak se ve dveřích objevil jeden kluk.

"Zdravím. Můžu si přisednout? Všude je plno a s příbuznými sedět nechci." Zeptá se a ležérně se opírá o rám dveří.

"Klidně! Jsem James Potter. A tohle je Remus Lupin." Představí nás a energicky si s černovláskem třese s rukou.

"Eh....Sirius Black. Těší mě." Představí se a podívá se mým směrem a já poprvé vidím jeho obličej. No do prd*le.

"Jeeee, my dva se známé! To do tebe jsem vrazil v Příčné!" Zasměje se a svalí se do sedadla vedle mě.
"Asi ti dlužím omluvu." Podívá se mým směrem a pečlivě mě sleduje. Nad tím pohledem se oklepu. Není mi to příjemný.
"Promiň."

"To nic." Odpovím a chci se vrátit ke knize, která leží nehlídaná na sedadle vedle Jamese.

"Zapomeň. Něco jsi slíbil. Navíc to teď bude zajímavější, když tu jsme tři." Usměje se na nás děsivým úsměvem, který není příjemný ani Sirousovi.

___________________________________________