Strážce Subjektu A7

XIII.

Je to už necelý měsíc od toho co jsem uvízla na noc v labyrintu a celá měsíc co je tu Chuck. To znamená, že dnes přijede další bažant. Zdá se mi to už jako věčnost, co jsem byla já tím nováčkem. Alby měl pravdu. Časem se na tohle místo přestanete koukat jenom jako na vězení, ale spíš jako na domov. Našla jsem si tu rodinu v podobě kluků, bez kterých si to tu neumím představit. Ovšem, že se stále toužím dostat ven, protože vím že ten východ tu někde je, ale už na něj tolik nespěchám. S Mihnem máme už zmapovaný celý labyrint. není jediná chodba co bychom oba neproběhli. Mihno už ztrácí naději stejně tak Alby. Já vím, že tam ta cesta ale je. Je ještě není správný čas k tomu abychom ji našli. Podle toho co vidím v mých vzpomínkách nevím jestli je úplná výhra se dostat ven.

Tím, že se dneska chystá Vatra rozhodli jsme se do Placu vrátit dřív než normálně.  Cestou se potkáme i se Stevem a Benem.

,, Taky dneska končíte dřív?"

Zeptá se Ben a z jeho obličeje úplně září radost.

,, Jojo...jdem se mrknout na novýho bažanta."

Odpoví mu Mihno a společně se zasmějeme. Probíháme zrovna bránou a máváme na Chucka, když si všimnu kluka, který stojí vedle něj. Naše pohledy se střetnou a mě v hlavě naskočí další vzpomínka.

Stojím v hale v pozoru spolu s ostatními vojáky. Všichni jsme v našich cvičících uniformách.

,, Vaše každoroční testy skončili na výbornou. Jsme rádi, že máme mezi našimi řadami tak schopné mladé vojáky."

Pronáší před námi asi nějaký muž ve velení. Můj pohled ale upoutají vědci za sklem. Přesněji jeden vědec. Je normální, že jsou tam kolikrát během našeho cvičení nebo právě při zkouškách. Zkoumají naše výsledky.

,, Pst Kelly."

Lehce se nakloním ke své kamarádce a co nejtišeji na zavolám.

,, Co?"

Odpoví mi co nejnenápadněji i ona a stále obě upíráme pohled před sebe.

,, Kdo je ten za sklem?"

Zeptám se a jemně kývnu hlavou směrem ke sklu na druhém konci tělocvičny kde zrovna stojí pohledný brunet.

,, Thomas, pravá ruka Paigove. Proč?"

Řekne okamžitě a já mám někdy pocit jako by tu snad měla na každého svou složku. Nechápavě se ale na mě koukne.

,, Jen mě to zajímalo."

Odpovím tiše a dál už náemám v plánu tuhle konverzaci rozvíjet.

,, No nekecej tobě se líbí?!"

Vyjekne tiše vedle mě Kelly. Já nad její radostí je protočím oči. 

,, Netuším o čem to mluvíš."

Řeknu s nezájmem a nemám v plánu ji věnovat další pohled.

,, Vojáku PA7IY8 máte něco co byste nám chtěla sdělit?"

Ozve se od velícího a počasuje mě i Kelly naštvaným pohledem, že mu rušíme jeho projev. I on si musel všimnout našeho rozhovoru.

,, Ne pane."

Řeknu pohotově a ještě více se napřímím.

Celé mi to proběhne před očima tak rychle, že se ani nestačím zastavit když naráz padám.