1. Část - Kapitola třetí

37 6 0
                                    

V kouzelnickém světě se nikdo nenudí, pořád se tu něco děje, něco někde litá, mění se, vzniká a zaniká. Příčnou ulici dobrovázel jako vždy její přirozený ruch. Všude zněly všemožné hlasy a výkřiky a prapodivné zvuky báječně vyplnili tento kouzelný prostor. Kdybychom se pořádně zaposlouchaly ten hluk by nám až téměř splýval do jednotné harmonické melodie. Vše bylo, jak mělo být, vše do sebe dokonale zapadalo.

Jenže dnes se na téhle ulici toho odehrávalo tolik, že ani samotný, všemohoucí Merlin by nestihl postřehnout každou maličkost.

„ Vy darebáci!!! " Proťal melodii téhle ulice zvučný, chraplavý hlas, staršího, dosti nasraného a samozřejmě plešatého pána.

Tohle ale nebyla maličkost.

Zvučná píseň ulice se proměnila v tiší nesourodý šramot. Ti co byli dál ani nepostřehli že se něco změnilo, ale ti poblíž místu odkud se tato věta nesla, se stali najednou dychtivými přihlížejícími.

„ Jo, ano ! "

„ Super, jen jim to nandej ! "

Šeptem vykřikovaly a poskakovaly radostně.

Mabel se najednou otočila a natáhla ruku, dlaní k mladému Malfoyovi. Ten se zarazila a nechápavě se na dívku zahleděl. Dívka jen protočila oči a bleskurychle, než blonďák vůbec stihl zaregistrovat její pohyb, popadla jeho ruku, zvedla ji, a nadšeně si s ním plácla.

„ Jseš divná " Ohrne chlapec nos, což dívka dělá že neviděla a provokativně ho šťouchne do žeber. „ Koukej ! " Rozesměje se Mabel naplno a Draco s ní když vidí jak Gigantický plešoun chytil za ucho jednoho z mladíků držící klobouček jeho ženy a rozkřičel se na něj.

„ Ty parchante ! "

„ Ale ppp.....pane, my nic neudělali ! " Zakňučí další mladík, kterému dál pleška pohlavek.

„ A ještě odmlouvat budeš, taková drzost ! "

***

„ Vidíš, nakonec se to povedlo, byl to skvělý plán ! " Smála se ještě Mabel, když procházeli davem k jejímu bráchovi.

Chlapce přešel smích, nerad přiznával že měl někdo pravdu, neuměl ocenit že se někomu něco povedlo. A tak jen tiše zamručel, zatímco přemýšlel nad nějakou rýpavou poznámkou.

Jenže dívka si toho všimla, a tak ho provokativně žďuchla. Blonďák to ale nečekal. Zamotali se mu nohy a šlápl si na konec svého DRAHÉHO A ZNAČKOVÉHO hábitu, a spadl.

Holčička se začala naplno smát až jí začali téct slzy. Jak měla zavřené oči neviděla že se blonďák velmi rychle vzpamatoval a vrátil jí to. Teď pro změnu ležela na zemi Mabel.

„ Byl to pěkně blbej plán, měla si prostě jen štěstí. " Vysmíval se jí Draco.

„ Heeeej ! " Vyhoupla se dívka do sedu a stáhla chlapce za jeho hábit k zemi.

„ To bylo pěkně hnusný, navíc to není pravda. "

„ No a co ? " Řekne lhostejně chlapec.

Dívka se zamračila a skočila na něj, přirazila ho k zemi. „ Hlavně že ty si těch plánů měl hromadu. "

„ Nebýt mě tak ti to nevyjde ! " Blonďák sebral všechnu svou dětskou sílu a převalil se tak že byl teď nad dívkou.

„ To já pomáhala tobě, bych chtěla vidět jak si s nimi poradíš sám. " Zvýšila hlas.
„ Ty...ty srabe ! "

„ Já se o tvoji pomoc neprosil ! A nejsem žádnej srab." Křikl naštvaně blonďatý kluk a ještě pevněji ve vzteku stiskl dívčinu ruku.

„ Ale jo, sám si se mě doptával co mám v plánu, protože, protože jsi srab. Sám by jsi si neporadil, protože jsi malý srab. Ti kluci měli pravdu, brácha měl pravdu, teď utečeš za tátou co? " Vedla Mabel monolog u toho co se válely na zemi a rvali se.

Draca její slova na chvíli zarazila ale okamžitě odvětil. „ To není pravda, ty...ty jsi tak straně ukecaná, a otravná jak nějakej hmyz, nikoho nezajímáš, beztak ani nemáš kamarády. "

Mabel se tyhle slova dotkla tak, až začala máchat rukama, plácat a bouchat blonďáka ještě víc. „ To ty nemáš kamarády, to ty jsi otravný. " Vykřikovala u toho.

„ Draco Luciusi Malfoy ! " Zahřměl znělý, hluboce temný hlas Příčnou ulicí. Ten hlas byl tak autoritativní, že doteď rozhořčené ukřičené děti válející se na zemi, naprosto stuhly. Nehnuly se ani o píď a tak to bylo i u všech přihlížejících. Na chlapcově čele se začal rašit pot, když zaznamenal ten hrozivý, jemu tak známý hlas.

Dívka se pomalu odhodlala rozhlédnout kolem sebe, sledovalo je tolik kouzelníků. Zbledla když si všimla černě oděné, vysoké postavy se stejně blonďatými vlasy jako...jako Draco. Ten otrapa se blesku rychle zvednul a napřímil, viděla strach v jeho očích a na chvíli mu to i přála, jenže když jí ten ocelově přísný pohled zpražil stejně tak jako chlapce, neváhala, vyskočila na nohy a ze strachu se instinktivně postavila jak voják vedle blonďáka.

„ Co se to tu pro temnotu děje? " Chlapec hlasitě polkl. Moc dobře si vybavoval jak na něj otec naléhal."Hlavně žádné problémy."

Když Draco mlčel, Mabel se už vzpamatovala z prvotního šoku, uvolnila postoj a vystoupila z pomyslné řady.
„ No, jak jste mohl vidět pane, trochu jsme se pohádaly a..."

„ Dost, tebe se nikdo neptal. " Zahřměl hlas tak silně až to v dívce hrklo, ale o holčičku ani pohledem nezavadil.

„ Draco ?! " Řekl muž najednou tak sladce medovým hlasem, že jen chlapec, který muže dobře znal, věděl co vše to znamená.

„ O...ot...tče, já, to, ona, ona, napadla mě tu a říkala o mě hnusný věci. " Chlapec zprvu koktal, ale pak když ho napadlo vše svést na dívku stojící vedle něj, vrátilo se mu sebevědomí.

„ Hou, tak to pěkně kecáš, vidíte už zase lže, to snad není možný. " Mlaskla, znepokojeně Mabel a dala ruce v bok.

„ Otče, to ona lže. "

„ Co to meleš, já bych věděla kdo je tu ten nejprolhanější lhář ! "

„ Jo myslíš sebe viď !? "

„ Ne, tebe ty tupče ! "

„ Okamžitě přestaňte ! " Odtáhl oba dva od sebe muž v černém. Svého syna pustil se slovy, že si to sním ještě vyřídí. Ale dívce pevně stiskl rameno, aby mohl zabránit jejímu možnému útěku.

Sehnul se k ní. „ A ty, co si jako myslíš ? " Řekl to tak opovržlivě, arogantně a možná kdyby je nesledovalo tolik kouzelníků, neodpustil by si i všemožné nadávky.

Dívka ztrnula, šel z něj vzkutku strach. Věděla že to tak ale nemůže nechat. Vždyť si ji ani nevyslechl.Ještě více sebevědomí ji dodalo když uviděla bratra, prodírat se davem. Upřela tedy sebejistě pohled znovu do mužovi tváře.

Právě proto už neviděla jak na ní bratr z dálky ukazuje ať je hlavně zticha. Protože moc dobře svojí sestru znal a věděl čeho všeho je její upovídaná, uštěpačná pusa schopná.

„ Jakoby pane, nevim jak se jmenujete,ale váš syn je pěkně domýšlivej, měl by jste.... "

„ Co si to dovoluješ ! Ty mi tu nebudeš říkat co bych měl či neměl ! " Přerušil Mabel a ještě silněji ji stiskl rameno. Pak se k ní sklonil a tiše ale rázně řekl. „ Takový chudý nečistý dětsko jako ty, mi nestojí ani za pohled. " Na to konto pustil, tedy dalo by se říci, že spíše až odhodil dívku. Napřímil se, zvednul bradu, a pohodil hlavou kolem které se mu rozevlály jeho dlouhé bílé vlasy. Pak, bez jediného slova odešel. Draco se na dívku ještě zašklebil, než následoval svého otce. Tušil že je jeho otec naštvaný, ale domníval se, že ne na něj, tak jako na tu otravnou holku.

Naše Cesty / Draco Malfoy FFKde žijí příběhy. Začni objevovat