Okruh lásky

12

"Ale proč věznili i Mika v tom případě?" Zeptal se tentokrát Carlos a já už se musela usmát. Bylo roztomilé sledovat ty jejich hlavičky jak se na to snaží přijít. "Kvůli bezpečí Dominika byla jeho identita skryta Mikovo identitou. Ano, člověk co byl se mnou na misi byl můj bratr Dominik." Sebrala jsem jim možnost se dál ptát a  očividně to zabralo, nikdo se na nic neptal. "No, jelikož jsi nás sprostě opustila." Zvedl se Lewis a šel k televizi. "Tak teď tě za trest čeká repríza všech našich závodů." Začali se všichni smát ale mně to moc nešlo, bolela mě ta jizva.

Byla už hodně velká tma když jsme dokoukali poslední závod. Výkony kluků byli neuvěřitelný, hlavně Maxovo a Charlesovo, hodně se zlepšili kluci. "Jsem na vás moc pyšná." Pronesla jsem a všichni se mi začali klanět. Byla to moc vtipná situace. Všichni jsme se rozloučili a už jsme zůstali jen já a Charles.

"Tak, dáš mi moje věci a poradíš mi někde nějaký hotel?" Sedla jsem si a čekala na odpověď, nic se neozvalo. Po chvíli přišel Charles a dal mi ručník. "Budeš spát tady, jelikož tě všichni hledají." "Cože?" "Nojo, podívej se, jsi v hledáčku od tý tvý zázračný agentury." Podal mi notebook kde byl článek o tom.

Mladá Agentka Angelika Whitte je hledaná teroristka. Svoje podezření nejprve svedla na jejího kolegu kterého jsme poté našli mrtvého u jejího domu. Nikdo neví kde se nachází ale o všem vás budeme informovat.

"To snad nemyslí vážne!" Vstala jsem a začala chodit po pokoji. "Co budu dělat?" Řekla jsem si zoufale pro sebe než jsem si uvědomila že mě Charles celou dobu pozoruje. "První by ses měla umejt a vyspat." Pověděl mi a šel nahoru do pokoje. "Jo a mám jen jednu postel!" Zakřičel na mě a já si uvědomila až teď že zase budeme spát spolu.

Vydala jsem se do koupelny a zjistila co všechno zde Charles má. Jeden kartáček, pár pánských voňavek a žiletku s pěnou na holení. Objevila jsem nějaký pánský šampon a mýdlo tak jsem se svlékla a vydala se do sprchy. Vždycky jsem dávala přednost studené vodě, ale dneska jsem chtěla relaxovat tak jsem si dala teplou sprchu. Umyla jsem si vlasy a snažila si umejt tělo. Kromě v oblasti dělohy jsem nikde žádný jizvy neměla, až do teď. Strašně to pálilo a musela jsem si dát pozor na mýdlo, to by pálilo ještě víc. Ve sprše jsem díky tomu trávila delší dobu.

Charles má naštěstí v koupelně fén, tak jsem měla možnost si je aspoň vyfénovat. Konečně jsem vypadala k světu, musím uznat že pánský šampón je vždycky lepší než dámský navíc, Charles má dobrý výběr všechno krásně sladce voní.

Když jsem vyšla z koupelny vydala jsem se do ložnice kde nebyl. Slyšela jsem zvuky z kuchyně tak jsem se tam vydala. Naskytl se mi pohled na Charlese jak stojí u plotny a něco vaří.  Musím přiznat že to je vskutku dokonalý výhled. Jeho tmavě modré tričko dokonale rýsuje jeho postavu a nikdy jsem snad neviděla tak krásnou věc jako když muž vaří.

"Co to bude dobrého?" Opřela jsem se o linku a sledovala jak se soustředí. "Těstoviny se sýrovou omáčkou, často si o tom mluvila tak ti ukázu jak to děláme my v Monaku, i když nejsem ital." Usmál se na mě mezitím co já se začala červenat. Těstoviny se sýrovou omáčkou jsem vždycky chtěla ochutnat, nikdy se mi to nepovedlo tak jak jsem chtěla. Nedokážu slovy popsat co pro mě znamená že si to pamatuje, začala jsem cítit teplo v celém těle, jako bych snad měla horečku. Šla jsem si sednout ke stolu aby si nevšiml mého rozrušení.

"Dobrou chuť holubičko." Popřál mi a začal jíst. Naproti mě sedí dokonalej chlap, mám dokonalý jídlo a dokonalou přezdívku. Holubičko? Myslím že se brzo rozteču. "Děkuji." Usmála jsem se a dala si první sousto. "Ježiši!" Vyjelo ze mě a získala si Charlesovo pozornost. Koukal na mě vylekaně a překvapeně. "To je nejlepší jídlo co jsem kdy jedla." Dokončila jsem svoji radost a spustila se zase do jídla, do toho božského jídla. Charles se jemně usmál a začal taky jíst. Nemohla jsem si nevšimnout jak mě pozoruje. Začala jsem být nervózní což nejspíš poznal protože hned přestal koukat a věnoval se též jídlu.

Když jsme dojedli tak jsem chtěla uklidit ale bohužel mi to nedovolil. Jediný co jsem mohla bylo zapnout myčku protože mu někdo začal volat. "Volá mi máma tak za chvíli jsem u tebe." Zašeptal mi a věnoval se jeho hovoru.

Vydala jsem se do ložnice a lehla na pravou stranu postele. Postel je stejně široká jako ta moje takže spaní zvládneme. Unavená jsem nebyla tak jsem si došla do tašky a vzala si papíry co jsem stihla sebrat. Vzala jsem všechny co se týkali té operace, lehla si do postele, a začala číst. První složka kterou jsem nechtěně otevřela, byl Dominikův spis, ach bráško...

"Dominiku?" Objala jsem ho ze zadu a snažila se působit přirozeně. "Hmm?" Opřel si hlavu o mě aby mě lépe slyšel. "Není divný že si hrajeme na milence když jsme sourozenci?" Zasmála jsem se a věnovala mu pusu do vlasů. "Divný je že takový hezoun má takovou ošklivku." Zasmál se a dostal se z mého objetí. "Tos neřekl!" Dala jsem mu pěstí do ramene a šli jsme vpřed. Obcházeli jsme naši cílovou budovu. "Je tu moc vojáku takže bude lepší když budeme potichu, né se snažit všechny dostat." Zašeptala jsem mu když jsem mu dávala pusu na tvář. "Já bych tam teď vlítl a všem řekl kdo jsme ať je to zajímavější." Začal se zase smát. Si snad ze mě jenom utahuje parchant. "Jdeme pryč." Vzal mě za ruku a vydali jsme se do našeho hotelu.

"Angie? Jsi v pořádku?" Probral mě z myšlení Charles a já si uvědomila že jsem zase někde jinde. "Jojo jsem jen tady pracuji dá se říci." Ukázala jsem na spis a on si lehl vedle mě. "To pracuješ takhle furt?" Podíval se ustaraně. "Pouze když jde o něco vážného, teď jsem v pěkné prdeli, takže musím vymyslet strategii." Usmála jsem se a pokračovala ve čtení. "Nevadí když pustím televizi?" "Nene, klidně ji pusť." Řekla jsem zamyšleně a četla dál.

Práci jsem se věnovala dlouhou dobu, byla jsem tak zaneprázdněná že jsem si nevšimla vyplé televize a Charlesovo odchodu na záchod. "Měla bys jít spát holubičko." Lehal si zpátky do postele a já zjistila kolik je hodin už. "Musím na to nějak přijít." Začala jsem se dál věnovat papírům a chtěla po jednom hrábnout ale Charlesovo ruka mě zarazila. "Kdybys na to měla přijít dneska, tak na to dávno přijdeš. To za prvé, a za druhé, zítra vstáváš protože jdeme na prohlídku." Začal uklízet moje papíry a já na něj jenom blbě zírala. "Jakou prohlídku?" Začala jsem též uklízet a odnesla je zpátky do tašky. "No Monzy přece, úkažu ti každou nádheru." Zazubil se a já si lehla vedle něj.

"Nemáš náhodou trénink?" Zeptala jsem se ho a on jen pokrčil rameny. "Tréninků bude vždycky dost, ale holubička je jen jedna." Mrkl na mě a zhasl lampičku. Byla chvilka ticha ale mně to nedalo. "Proč jsi ke mě tak hodný?" Zeptala jsem se a doufala že nespí. "Protože v tobě je něco jiného, výjimečného. Přijala jsi nás takový jací jsme a člověk už těžko rozezná jestli patříš k nám nebo ne, získala sis všech respekt a to se mi líbí." Páni, čekala jsem něco typu "protože chci" a tak, ale takovej proslov jsem nečekala, jeho slova mě zahřála na srdíčku. Otočila jsem se teda na bok a snažila se usnout.

V hlavě se mi hemžili myšlenky různého typu. Nedokázala jsem však pochopit proč jednou z těch myšlenek byl Charles? Ano mám ráda všechny kluky ale Charles je vždy takový, jiný. V jeho přítomnosti se cítím jinak než s ostatními ale proč tomu tak je? To opravdu netuším.

Tak zde je další kapitolka, jak se vám líbí? Doufám že se vám i líbí zatím příběh a děkuji za každé přečtení, jste úžasný🏎️❤️