Můj život 4.díl

9.kapitola(Nevěřícnost)

Zavrtěl jsem nechápavě hlavou a nechal jsem ji klečet v jejím pokoji.Vážně jsem nechápal,proč nás podvedla.

,,Už jsi v pořádku?Já jen,že tě Stáza ovládla a chystala se ti nařídit,aby jsi nás zabil."ozvala se za mnou Allison.,,Jo,už jsem v pohodě."ujistil jsem ji.Allison mně prudce otočila za rameno a usmála se.,,Zapomeň na to."sykl jsem varovným tónem.,,Ach jo.S tebou není sranda."povzdechla si.Zamračil jsem se na ni a šel jsem si do kuchyně pro kávu.Když jsem měl v sobě půlku hrnku,někdo mně obejmul zezadu.

Vylétla mi z pusy káva a stěna dostala nový nátěr.,,Sakra."špitl jsem.Zaslechl jsem tlumený smích.Za mnou stála Linda.,,Jéé,promiň.Tu skvrnu za tebe zakryju."omlouvala se mi.Místo toho,abych jí odsekl,jsem jí políbil.

,,Pětko,tady ne.Vždyť by nás mohl někdo vidět."zamumlala.,,Ale,no tak.Nebuď upjatá.Co na tom sejde?Stejně to o nás všichni ví."zasmál jsem se.Za našimi zády se ozval tichý smích.Podíval jsem se tam,a samozřejmě tam byl Diego.,,Pusinkujte se někde jinde,buďte oba tak laskavý."povzdechl si.

,,Do prdele,Diego!Nemohl by jsi si dát odchod?Díky."podotkl jsem ironicky.Poté,co jsem to s ním vyřídil,jsem se mohl zase věnovat Lindě.,,Já ti to říkala."poznamenala se smíchem.,,A ty taky mlč,jo?Teď se soustředíme na toto.Ty ťulpasy budeme řešit potom."usmál jsem se.Šli jsme ke mně do pokoje.Já jsem ji zlehka položil na postel a lehl jsem si k ní.(Teď si zbytek domyslete.😅)

(No,dobré.Já můžu pokračovat.Když jsem byla u konce předchozího odstavce,došlo mi,že by následná scénka mohla být pro někoho moc silná,tak jsem ji radši vystřihla.A teď zpátky k příběhu.),,Nestačí už to?"posadila se zprudka Linda.K mému neštěstí se posadila tak rychle,že jsem spadl z postele.,,Tak tohle se ti fakt povedlo."koukal jsem na ni posměšně ze země.Rozesmála se a já taky.Zvedl jsem se a oblékl se.Linda se také oblékla zpět do uniformy a vyšli jsme z pokoje.

Když jsme šli kolem Stázina pokoje,otevřela najednou dveře.,,Tos nemyslel vážně,co?!"křikla na mně tak,abych to slyšel jenom já.,,Co konkrétně máš na mysli?"zašklebil jsem se.,,To,co jste prováděli u tebe s tou malou holkou."objasnila mi.,,Tak aby bylo jasno,Lidně nebudeš říkat malá holko."sykl jsem a dál jsem ji neřešil.Cítil jsem v zádech její pohled.Ucítil jsem bodání v hlavě,které za chvíli ustalo.Přitom se mi v hlavě objevila vzpomínka.

Flashback
,,Ale všimla jsem si, že máte teď lehce napjatý vztah,že ano?"poznamenala.,,Nejspíš máš pravdu."usoudil jsem.Oči jí zářily víc než předtím.Bál jsem se o ni, ale věděl jsem,že ví,co dělá.,,Ona tě jen využívá.Nemiluje tě,i když ti tvrdí,že ano.Opětuje tvé polibky jen kvůli tomu,že to bere jako povinnost."

,,To snad nemůže myslet vážně.Přeci vím,že mně Linda miluje."povzdechl jsem si.Šel jsem za Lindou,která na mně čekala v hale.

♧♧♧♧♧♧♧♧♧♧♧♧♧♧♧♧
Snad se vám příběh stále líbí,a taky doufám,že mi nespíte u příběhu.Protože,kdybyste nebyli úplně u vědomí,tak by vám nemuselo dojít,co se právě stalo.😏