things we didn't want to happen

ambition, resourcefulness, determination, and cleverness.

Jsem nervóznější, než jsem čekala. Vlastně jsem do teď byla přesvědčena, že budu ve Zmijozelu, jiné koleje jsem v podstatě ani neznala. Teď, když jsem zjsitila jak moc se hodím na Nebelvír, no...ani nad tím nechci přemýšlet.

Sotva mi nasadili moudrý klobouk na hlavu, už začal svůj monolog. ,,Cítím z Vás tolik odvahy, o které nemáte ani ponětí. Budete schopna těžkých věcí a rozhodnutí. Je to opravdu těžké rozhodování, to ano. Ano..Ano. Vím kam tě přiřadím.." Po jeho slovech jsem byla přesvědčena, že budu v Nebelvíru a upřímně..? Nebylo mi z toho nejlíp, a když jsem viděla bratrův výraz, ještě se mi přitížilo. Takhle nervózního jsem ho snad ještě neviděla. ,,Zmijozel!" Zařval najednou klobouk a já se mohla štěstím rozbrečet, nadšeně jsem utíkala za bratrem. Očividně se mu ulevilo. Všichni pištěli a byli nadšení. Všichni, kromě Matthea. Ten byl přesný opak štěstí. Seděl tam, koukal do stolu a měl zaťaté pěsti. Jako chápu, že z toho není nadšený, ale netušila jsem, že to bude brát tak vážně. No nic, ať si trucuje, já jsem spoko.

Po večeři už jsem si užívala chvilky s holkama na pokoji. Byla sranda, holky jsou fajn. Nejvíc jsem si samozřejmě sedla s Pansy, je v bráchově partě. Zatím tady nikoho moc neznám, ale doufám, že mě brácha aspoň seznámí s jeho kamarádama.

Kéžbych mohla usnout. Marně. Pořád mi hlavou vrtala Mattheova reakce. Proč to bral tak vážně? Nevím proč to vůbec řeším, co mi je po něm..

Ráno jsem se vzbudila s podezřele dobrou náladou. Možná, protože jsem si přispala a nestíhám! ,,Prčic?!" Zařvala jsem na chodbě a u toho se histericky koukala na hodinky.
Z neznámého důvodu máme spojené některé hodiny s nejstarším ročníkem. Prý chybí učitelé či co. Vrazila jsem do třídy. Snape na mě hodil rozzuřený výraz. ,,Slečno Nott! Kde jste byla?! Nemyslete si, že tu budeme trpět nějaké přispávání. Odečítám Zmijozelu 10 bodů!" Myslela jsem, že mě klepne. ,,Dnešek už nemůže být horší." Zašeptala jsem si pro sebe a šla najiť místo. Tak jsem se spletla, očividně to může být ještě horší. Místo bylo jem vedle Matthea a nějakýho divnýho kluka. Potichoučku jsem přicupitala k Mattheovi, tiše jsem sedla vedle něj a modlila se, aby byl co nejdřív konec. ,,V Krásnohůlkách jste koukám neměli žádnou disciplínu, co?" Zamumlal povýšeně Mattheo a hrál si s prsteny na svých rukou. ,,Jsem tu první den, dej mi pokoj." Zavrtěla jsem s lehkým smíchem hlavou. Obvykle už po takové narážce oba mlčíme, ale dnešek bude zřejmě vyjímkou.
,,Jdeš na tu párty?" Prohodil najednou a letmo se na mě podíval. No to mě podrž, tohle bude asi naše nejdelší konverzace. ,,Jakou?" Zbystřila jsem. ,,Zmijozelskou jakou asi, tak půjdeš?" Sotva jsem stihla souhlasit, bratr, který seděl za námi, se k nám nahnul. ,,Nikam nepůjde, rozhodně ne. Ještě se něco posere." ,,No, ale já byla připravená souhlasit Theo. Půjdu tam." Odsekla jsem a nastalo ticho před bouří. ,,Na to zapomeň." Zašeptal mi agresivním tónem bratr, Mattheo nás jen tiše pozoroval. ,,Theo má pravdu." Odkašlal si a tím to skončilo. Zbytek hodin už jsem měla jen se svým ročníkem.

,,Ale notak! Musíš tam jít." Prosila mě na pokoji Pansy. ,,Já bych ráda." ,,Tak se na něj vykašli, prostě tam půjdeš se mnou. On to Theo nějak přežije."

Aaaa je tu konec 2. Kapči :D!!
Tyjo, snad vás to bude bavit. Já jsem se do toho úplně zamilovala. 😂🙏
https://spotify.link/z0zUmSEf0Db - udělala jsem playlist na spotify, ale asi si ho budete muset zkopčit, pokud si ho k tomu chcete pouštět :(

-Karol 🤍