Bylo pološero, mraky se chystaly k dešti a přes mlhu nebylo vidět ani na krok. Stromy se z větru mírně nakláněly a jejich hnědožluté listí padalo do malých kaluží, které se objevily následkem předchozího deště.
V mlze se najednou objevil tmavý stín. Po chvíli kulhavého pohybu se stín zastavil u kmene stromu a opřel se o něj. Mlhová pára se konečně začínala ticho ztrácet a stín se změnil v tmavě zbarvenou kočku.
Není to fér... Kočka vyhlédla k obloze a dívala se na ni, jakoby obloha zrcadlila všechno, co se děje v její hlavě. Není to fér. Podívala se na svojí poraněnou tlapku. Není to fér. Není to fér. NENÍ TO FÉR... Pocit smutku a strachu se změnily v hněv během jediného okamžiku. V očích jí zablísklo a pohltila ji nenávist.
Chvíli tam zůstala a snažila si urovnat svoje myšlenky. V pozadí byly slyšet tlumené zvuky z nedalekého lidského sídliště a silnic, ale kočka je ignorovala. Byly jí až moc známé, víc než by si teď už chtěla přiznat.
Z myšlenek ji vytrhla kapka deště, která jí spadla na hlavu. Hned po ní přišly další kapky a spustil se prudký déšť. Kočka, teď celá mokrá, se zatřásla zimou.
Poraženě se dívala na zem a nevěděla, co dál, když uslyšela praskání větviček a listí, které zůstalo i nadále suché pod stromy. ,,Kdo...je tam?" Vstala a snažila se rozeznat blížící se siluetu. Zaujala bojovou pozici, i když věděla, že se zraněnou tlapkou se moc neubrání, a čekala, až přijde blíž.
Po pár krocích se ze siluety stal tmavě zbarvený kocour s bílou tlapkou a ledově modrýma očima. ,,Já jsem Postrach...a zdá se, že my dva nejsme až tak rozdílní..."
ČTEŠ
Příběhy Krvavého klanu - REMAKE!
FanfictionTakže...vzhledem k tomu, že jsem originál napsala roky dozadu, rozhodla jsem se ho předělat, protože styl, jakým je to napsané, je strašně zmatený a nečitelný (stejně jako ten samotný konec). Proto jsem se rozhodla to přepsat, abych viděla, jak jsem...
