Naše Cesty / Draco Malfoy FF

1. Část - Kapitola první

„ Takže... ” Prolomila ticho dívenka těkající soustředěným pohledem kolem sebe. Ano ! Zaradovala se v duchu. To je ona ! Uviděla totiž onu myšku, přehrabávající se zaujatě v odpadcích.

„ Beru to. ” Usmála se holčina na stále zmateného chlapce.

Mladíkovi se na nepatrný moment rozlil na tváři úsměv. Dokud nezaslechl tolik věcí měnící slovíčko. „ Ale... ” V tu chvíli se opravdu zalekl, co jí to zase napadlo.

„ Na hlavu jí pak ještě dáš támhletu myšku. ” Řekla vítězně dívka a ukázala kamsi mezi odpadky. Mladík musel potlačit úsměv. Vždy, když si vymyslí nějaký ten přeúžasný nápad, se pak domnívá, jak je to pro něj těžké až nemožné. Jenže pro něj jako kouzelníka není téměř nic nemožné. Ale nechtěl jí kazit iluze a radost jí zkazí za chvilku. Až té malé potvůrce dokáže jakým talentovaným čarodějem je.

„ Dobře tedy. ” Tlemil se mladík a natahnul paži ke své sestře aby si sní na důkaz platnosti jejich sázky potřásl rukou.

Dívka se už už radostně natahovala k chlapcově ruce, když se mladík ušklíbl a stáhl ruku zpět k tělu. Nechápavě se zamračila.

„ Ten kdo prohraje dostane od toho druhýho nějaký úkol. ” Nadzvedl tázavě obočí a mírně se předklonil.

„ Samozřejmě bratře. ” Odvětila hravě dívka. Hrdě se na něj podívala a potřásla si s ním rukou. Už se jí totiž v hlavě rodil plán, jak využít bratrovi prohry pro svůj vlastní prospěch.

„ Musím podotknout že lepší místo pro něco takového jsi vybrat nemohla. ” Neodpustil si mladík rýpnutí. Věděl, že si to ani neuvědomila, protože hned jak to vyslovil, celá zrudla. Kdo ví jestli se styděla a nebo byla na sebe naštvaná.
Chlapec se přikrčil za roh a sledoval terč jeho dnešní zábavy. Dívenka zvědavě vykukovala hned za ním.

Malá zakulacená dáma s karamelovými lehce kudrnatými vlasy, důležitým vrásčitým výrazem a příšerným módním vkusem zatím postávala u obchodu Madame Malkinové a vybavovala se s nějakou další postarší čarodějnicí. Jestli jste si čarodějky představovali jako nějaké odstrašující né-li odpuzující důchodce, právě tato dáma by vám byla dokonalým příkladem. Její křiklavě žlutý kouzelnický kostýmek zářil celou Příčnou ulicí. A to že měla na hlavě posazený rosničkově zelený klobouček potvrzuje mojí teorii o její barvosleposti. Z postoje jakým se prezentovala bylo značně vidět že pokud by váš záchod nebyl ze zlata určitě by o něj nezavadila ani pohledem. A to i kdyby její potřeba byla sebe akutnější. No prostě čistokrevná zaďobaná...

„ Né vážně, je to skvělí místo. Krásně na tu mrchu vidím ale zároveň nejsme na očích. ” Pokračoval mladík v provokaci.

„ No, tu její žlutou prdel by viděli i mimozemšťané z vesmíru. ” Odpověděla mu uraženě dívka. Její bratr se z plných plic rozesmál, div se nesvalil na zem.

Po nějaké době, když se uklidnil, mávl hůlkou, aby vytvořil zastírací kouzlo. Užitečné kouzlo které vás zneviditelní ale né tak dobře jako neviditelný plášť z legendy o třech bratrech a smrti. Natáhl se pro myšku, která nijak neprotestovala.

„ Nesmíš se ani hnout, nebo mě prozradíš. Jasný ? ” Podíval se na svojí sestru, která jen mlčky přikývla.

Stejně to neumí, nedá to. Namlouvala si holčička v duchu. Jen machruje, tohle se mu nepovede. A pak mi bude muset koupit Bertíkovy fazolky nebo čokoládovou žabku.

Mezitím mladík proměnil myšku ve stejně příšerně zelený klobouček jako měla ona čarodějnice kousek od jejich úkrytu.

Upřel pohled před sebe. „ Accio zelený klobouček ” Soustředěně zašeptal. Jestli byla jeho sestra doposud uražená a naštvaná, zapomněla na všechno a všechny. Už neřešila žádnou sázku, prostě teď byla jen ona a brácha. Fascinovaně sledovala každý bratrův pohyb, žádné jeho mrknutí oka jí neuteklo.