Můj život 2.díl

6.kapitola(Výslech)

Nechci nutně tvrdit,že zase pracuji na Komisi. Je to jen dočasná aktivita.Teď to ovšem musím nějak vysvětlit mým hloupým sourozencům,co si věčně sedí na vedení.To nebude lehké.Když jsem se dočkal zavírací doby,přemístil jsem se domů.

,,Pětko.Nikomu z nás jsi neřekl,kam jdeš,a čekáš,že si o tebe nebudeme dělat starosti?Prober se,sakra.Jsi náš bratr.Je jasné,že se o tebe bojíme."pustila se do mně Allison.

,,Proč se ke mně poslední dobou chováte jak k malýmu děcku?!"vyjekl jsem.Naštvaně jsem se na ně zadíval a čekal jsem na další otázky.V tu chvíli jsem litoval,že jsem nezůstal v kanceláři přes noc.

,,Miláčku,nemusíš na nás být tak bezcitný.Já vím,že v tobě ještě zbylo něco z bývalého Pětky Hargreevese."poznamenala smutně Linda.

Nejspíš jí nedošlo,že už je ze mně nějakou dobu jiný člověk.Nejsem už ten milý Pětka Hargreeves. Změnil jsem se,jediné,co mi v tuhle chvíli připadá nejvíc důležité,je má práce.Tedy až po mých sourozencích.Práskl jsem dveřmi do mého pokoje a sedl jsem si na postel.

Uvědomoval jsem si,že jsem byl na ně příliš krutý, ale nemohl jsem jim říct,že už zase pracuji pro Jednatelku.Zbytečně by se vyptávali,a já bych se stejně neudržel.Byl bych na ně zlý i v tu chvíli.Vanya přišla za mnou do pokoje.

,,Běž pryč!"

,,Jen jsem se chtěla zeptat, co se s tebou dneska děje.Všimla jsem si,že jsi byl ve špatné náladě.Máš chuť si o tom popovídat?"

,,Neslyšela jsi?!Odejdi z mého pokoje!"

Vanya se na mně podívala ublíženým pohledem.Ignoroval jsem ji,a ona za chvíli odešla.Věděl jsem,že jsem to přehnal.Slyšel jsem,jak šla po schodech.Za chvíli si začala povídat s ostatními.

Přemístil jsem se na chodbu, abych slyšel každé slovo,co kdo řekne.

,,Zrovna jsem byla za ním.Vyhnal mně ze svého pokoje."zaslechl jsem Vanyu.

,,Nejspíš se mu něco během dne stalo.Dejme mu pár dní."snažila se jim domluvit Linda.

,,Ok.Ale jestli se nevrátí do normálu,tak nevím,co si s ním počneme.Neexistuje nic horšího,než když se Pětka naštve.Víte,že špatná nálada se ho obvykle drží dlouho."povzdechla si Allison.

,,Nezajdeme si na drink?"zeptal se Klaus, který očividně vůbec nevnímal,o čem se ostatní baví.

,,Souhlasím s Lindou.Musíme počkat pár dní.Snad se jeho stav zlepší."prohlásil Luther,který naprosto ignoroval Klause a jeho nehodící se otázku.

,,Já bych v to úplně nespoléhal.Kvůli němu jsme uvízli v roku 1985."podotkl Diego.

,,To snad nemůžeš myslet vážně.My už jsme mu odpustili za to,že se mu to nepovedlo."vypískla Vanya.

Ještě chvíli jsem je poslouchal a pak jsem to prostě vzdal.Stejně už se venku setmělo,a to znamenalo,že si za chvíli půjdou lehnout.Přemístil jsem se do mého pokoje a šel jsem spát.