NEZAPOMENUTELNÁ ANNE

Ráda vás poznávám!

Nakonec jsem si pobyt v nemocnici ještě trošičku prodloužila. Doktoři mi dělali různá vyšetření a přišli na to, že mám nějaké panické ataky. Takže na to beru prášky. Z nemocnice jsem se dostala po týdnu od mé hospitalizace.

Akorát jsem nejela zpět na loď, ale domů. Do Anglie. Lando letěl se mnou, protože tam má taky rodinu. Jeho rodina žije v Bristolu a já s rodinou žiju v Bathu. Jsme od sebe asi půl hodinky autem.

Přiletěli jsme z Itálie do Anglie privátním letadlem Landa. Na letišti na nás čekalo Landovo auto. Odjeli jsme z letiště a já navigovala, i když jsme oba věděli, kudy jedeme.

,,Takže Bath?" zeptal se Lando.

,,Jo."

,,To jsme od sebe hodně blízko. Nechceš někdy přijet?"

,,Noo, klidně."

,,Dneska jdu na večeři s rodinou do restaurace, nechceš se připojit?"

,,Nebudu vám tam vadit? Nejsem z tvojí rodiny."

,,Vysvětlím jim situaci, oni to pochopí neboj."

,,Dobře, tak mi napiš kam a kdy mám dojet."

,,Ne, vyzvednu tě."

,,Ne, já pojedu sama."

,,Palmerová, neodporuj. Před dvěma dny si byla ještě v nemocnici, takže tě zavezu."

,,Fajn, jestli přijedeš přímo k domu, můžu tě seznámit s mojí rodinou."

,,Jasný."

Dojeli jsme k mému domu. Rozloučila jsem se s Landem a vešla do domu.

,,Anne, zlatíčko! Konečně jsi doma!"

,,Ahoj mami," řekla jsem a objala ji.

Postupně mě přivítali všichni členové rodiny.

,,S kým si to přijela?" ptal se taťka.

,,S Landem."

,,Landem Norrisem?"

,,Ano."

,,Vy se znáte odkud?"

,,No jsme kamarádi z práce."

,,Máme od toho očekávat něco víc?"

,,No nevím. Jdeme na to pomalu. Jestli nějaké "to" vůbec je."

,,No to je úžasné! Do rodiny se nám hodí další řidič formule!" řekl taťka.

Tak šťastného jsem ho snad nikdy neviděla. Šla jsem do svého pokoje si vybalit. Podívala jsem se na instagram a uviděla strašně moc zpráv od kamarádů. Ptali se, jestli jsem v pořádku a tak. Všichni jsou moc milí. Koukla jsem se na lidi, kteří mě začali sledovat. Zase jich tam hodně přibylo. Nahlédla jsem do označených a uviděla edity na mě a různé fanpage. Lidé mi začali říkat princezna paddocku. To je vtipný.

V sedm mě má vyzvednout Lando, takže se musím nějak upravit, abych nevystrašila celou jeho rodinu.

Když Lando zavolal, sešla jsem dolů a představila svou rodinu Landovi.

,,Dobrý večer."

,,Dobrý večer i Vám Lando."

,,Chtěl jsem se vám představit, ale asi už víte kdo jsem."

,,Ovšem, těšili jsme se, až poznáme přítele Anne."

,,Není můj přítel mami!"

,,Zatím."

,,Radši už půjdeme. Mějte se!" řekla jsem a tahala Landa pryč.

,,Rád jsem vás poznal," řekl Lando mým rodičům.

,,My vás také."

Odešli jsme z mého domu a odjeli do restaurace k Landově rodině. Přijeli jsme k restauraci a vstoupili do ní. Lando mě dovedl ke stolu, kde čekalo pět lidí.

,,Prosím pozornost, představím vás," řekl Lando.

,,Tohle jsou mí rodiče Cisca a Adam. A toto jsou mé dvě mladší sestry Flo a Cisca, a tamten je můj starší brácha Oliver."

,,Moc ráda vás všechny poznávám," řekla jsem jako první.

,,My tebe také, pojď si sednout," navrhla paní Norrisová.

Sedla jsem si vedle Landa a jeho sestry Flo. Začala na mě mluvit.

,,Ahoj, Anne že ano?"

,,Ano."

,,Ráda tě poznávám. A upřímně, jsi ještě krásnější než tě Lando popisoval."

,,Taky tě ráda poznávám a děkuji. Ty jsi taky moc pěkná, všichni z tvé rodiny jsou krásní."

,,Děkuji."

,,Kolik ti je?"

,,Bude mi 22."

,,Takže stejně jako Landovi."

,,Jo."

,,Takže kdy se budete brát?"

,,Cože?"

,,Flo, nestraš ji prosimtě!" okřikl ji Lando.

,,To je dobrý Lando," vložila jsem se do toho.

Pak už nikdo nic neříkal a pustili jsme se do jídla.

,,Tak Anne, co vlastně děláš za práci?" zeptala se paní Norrisová.

,,Jsem mediální tvůrce a taky moderátorka pro F1."

,,Takže takhle jste se poznali!"

,,Dá se říct že ano."

,,S Anne jsme to měli ze začátku docela těžké, ale překonali jsme to a teď jsme si
hodně blízcí."

,,Máme očekávat něco více?"

,,Uvidíme, jak se to vyvine."

Po večeři jsem poděkovala za pozvání, rozloučila se a odjela s Landem zpět domů.

,,Díky za večeři, bylo fajn poznat tvou rodinu."

,,Jsem rád, že si byla se mnou."

Dojeli jsme ke mně domů před bránu. Rozhodla jsem se, že zbytek dojdu. Popřála jsem Landovi dobrou noc, odpoutala se a chtěla odejít. On to ale vymyslel trochu jinak.

,,Anne vydrž. Chtěl jsem ti říct, že jsem opravdu moc šťastný, že si je poznala. Je to pro mě moc důležité, protože nikomu svou rodinu nepředstavuju."

,,To je milé Lando, taky jsem ráda, že jsem šla."

Lando mi beze slov koukal do očí a já mu taky. Začali jsme se k sobě pomalu přibližovat. Byli jsme od sebe snad pouhých pár milimetrů, když tu mezeru mezi námi Lando přerušil. Dali jsme si krásnou pusu. Já ale pak musela odejít. Z auta jsem odcházela uhranuta tím momentem před chvílí.