Kapitola I.

22 3 0
                                    


Sotva jsem se nadála, stála jsem na nádraží úplně sama. Říkala jsem si, jestli to není jenom sen. Bylo ale pozdě a já musela jít domů, rodiče už musí mít strach. Šla jsem zpátky k nádraží, ale vypadalo spíš jako nějaký opuštěný a strašidelný hrad.

Pomalu jsem dostala i strach, jak dveře byli nepřirozeně velké a když jsem je pomalu otevírala vydávaly hlasité vzrání. Nejspíš by to chtělo promazat. Řekla jsem si v hlavě abych se tolik nebála. „Sakra!" Dveře totiž za mnou práskly vší silou, kterou jen šlo až se rozletělo sklo.
Trochu jsem si ulevila od té rány, ale v 1. patře jsem začala slyšet hlasité dupání.

You've reached the end of published parts.

⏰ Last updated: Sep 11, 2023 ⏰

Add this story to your Library to get notified about new parts!

Opuštěné NádražíWhere stories live. Discover now