Neznámá tvář (Dramione)

Dokonči svůj trest

Tak tu je další kapitola, tentokrát trošičku delší.
Opět budu moc ráda za jakýkoliv komentář nebo hvězdičku. Děkuji.
———————————

Snape zuřil. I když to bylo asi slabé slovo. Byl vytočený k nepříčetnosti. Byla snídaně a on nakráčel doprostřed velké síně, zavolal na ně a ztropil jim scénu.
"Máte jediné štěstí, že je to poprvé! Jinak bych žádal o vaše vyloučení. Dnes večer si svůj trest odpykáte znovu, ale tentokrát pod mým dohledem."

Hermiona drhla svůj kout a pokradmu pohlédla na Malfoye ve druhém koutě. Všimnul si toho a nadzvedl obočí.
"Jen se pokochej tím, co nikdy nebude tvoje, Grangerová."
"Leda bych potřebovala vyvolat zvracení." Zavrčela.
"Jen se nedělej, pokud si pamatuju, minimálně jedna část ti na mě připadá se-"
"Ticho! Nebudu to opakovat. Ještě uslyším jedno slovo a ani Brumbál mi nezabrání použít kletbu, která se nepromíjí. Rozumíme si?"
"Ano." Špitla Hermiona.
"Skvělé slečno Grangerová a teď si pohněte."
Vrátila se ke své práci, drhla, leštila a uklízela, jako ještě nikdy. Měla takový vztek. Na Malfoye, na Snapea, ale hlavně na sebe. To co jí minule Malfoy řekl, se jí dotklo víc, než by chtěla. Opravdu byla tak hrozně neatraktivní?
Vylezla po žebříku, aby z poličky sundala poslední kádinky, když se pod ní objevil Malfoy.
"Jasně, bílá bavlna, jak nudné a předvídatelné."
"Co to... Aaaaa!" Zavrávorala a pak už si nepamatovala vůbec nic.

Probudila se na ošetřovně. Byla hluboká noc a všude bylo ticho. Pohlédla vedle sebe na stolek, kde ležela skleničku s vodou a o ní byl opřená vzkaz.
Opatrně se posadila a nejdřív se napila. Pak sáhla po kartičce se vzkazem.

Nás trest pokračuje zítra večer, ošklivko. Zkus třeba červené krajky.

D.M.

Nevěřícně hleděla na ten uhlazený rukopis. Zmačkala kartičku a ignorovala bolest hlavy. Nejraději by ho prokleta.

"Co se stalo? Slyšeli jsme, že jsi skončila na ošetřovně?!" Bylo ráno. Seděli u snídaně a Hermiona byla pod palbou otázek.
"Spadla jsem z žebříku." Pokrčila rameny a zakousla se do toustu.
"Což znamená, že můj trest s Malfoyem pokračuje."
Pohlédla na Rona, který měl oči jen pro Levanduli.
"Třetí noc za sebe s Malfoyem a Snapem, ty máš ale štěstí." Zazubil se zrzek, který seděl opodál.
"Chceš tam jít místo mě Frede?" Oplatila mi pohled a on se zasmál.
"Jasně, vezmu si paruku a nikdo nepozná rozdíl. Moje nohy budou vypadat ve tvé sukni nezapomenutelně." Mrknul na ní, čímž jí rozesmál.
"Buď hodný, když už tam půjdeš, zařiď ať už je nemusím nikdy vidět."
"Promiň Hermiono, ale to by byla služba celé škole. Svůj dnešní dobrý skutek už jsem vyčerpal, když jsem dal dárek Filtchovi, bomba hnojůvka. Být tebou, nechodil bych do třetího patra." Zvedl se.
"Jasně."
"Musím jít. Rone necicmejte se pořád, kdo se na to má koukat? Čau."
Odešel a Hermiona pohlédla na své dva kamarády.
"Kluci, můžu se vás na něco zeptat?"
"Jasně, jestli se to netýká té eseje z přeměňování."
"Nejsem naivní. Znám tě už šest let Harry, je mi jasné, že jsi ještě nezačal. Na to se ale zeptat nechci. Rone?!"
"Eee co?" Odlepil se na okamžik od své přítelkyně, která to nesla dost nelibě.
"Chci se vás na něco zeptat. Jste kluci. Jste mí nejlepší kamarádi a proto se ptám vás. Prostě jen... Připadám vám atraktivní?"
Nastalo ticho. Dlouhé ticho. Ani jeden z nich nepromluvil. Pak se Ron začal opravdu nahlas smát.
Hermiona se zamračila.
"To fakt?" Zajíkal se a Levandule vedle něj se začala zlomyslně chichotat.
Ginny, která to celé pozorovala, nadzvedal obočí.
"Tak díky!" Odsekla. Pak koukla na Harryho, který uhýbal očima.
"Fakt díky za nic, kluci." Vstala, odhodila vidličku, která hlasitě cinkla o talíř a naštvaně odešla.
"Vy jste někdy fakt blbci." okřikla je Ginny.
"Promiň ségra, ale tak uznej, že..."
"U tebe mě to nepřekvapuje, Ronalde, ale ty Harry? Vaše nejlepší kamarádka má evidentně nějaký problém a vy... Zachovali jste se jako necitliví kreténi."
Zavrtěla hlavou a pak se vydala za Hermionou. Nikdo si nevšiml blonďatého Zmijozela, který z dálky tu scénu zaujatě sledovat. Slyšel jenom útržky, ale i tak to vzbudilo jeho pozornost.

Našla jí poměrně brzy. Seděla v opuštěné dívčí koupelně a plakala.
"Hermiono, copak je neznáš?" Sedla si k ní a přitáhla si jí do náručí.
"Já jen... Myslela jsem, že..." vzlykala trhaně.
"Co se děje?" Položila jí ruku na rameno.
"To je složité. Je tu jeden kluk, ale ne tak, jak si myslíš. Řekl mi, že by se mě v životě nedotkl, protože jsem neatraktivní a smrdím jako staré knihy. Jsem tak naštvaná! A ty dva? Chtěla jsem jen slyšet, že..."
"Hermiono, ty jsi krásná. Máš tak nádherný obličej, si štíhlá a máš opravdu krásné oči. Možná na sebe nepatláš tunu make-upu a oblékáš se trochu upjatě, ale to se dá změnit. Víš co? Já ti pomůžu. Dnes večer bude Malfoy čumět."
"Jak víš, že..." překvapeně zamrkala.
"Protože po tobě celé ráno koukal. Nejsem Ron ani Harry, já do pěti napočítám." Zasmála se a setřela Hermioně slzu z tváře."
"Jsem pitomá viď? Vždycky jsem byla tak vyrovnaná a srovnány se svým vzhledem a rozhodí mě někdo, jako Malfoy. Zrovna on!"
"Nejsi pitomá. Víš, co si myslím? Malfoy se o tebe zajímá. To, že se tě snaží vytočit, to něco znamená."
"Jasně!"
"Opravdu, Hermiono. Kdyby si mu byla jedno, ignoroval by tě."
"On mě nenávidí. Vždycky mě nenáviděl."
"Ale nejdeš mu z hlavy. Není divné, že od začátku roku se celý tvůj život točí jen okolo něj? Vezmi si Rona. Snažil se tě on nějak zaujmout? Ne. Když nepočítáš všechny ty úkoly, které si za něj udělala, tak neudělal nic proto, aby přitáhl tvou pozornost. Malfoy se může přetrhnout."
"Čteš moc románů, Ginny." Zasmála se.
"Ta představa už nemůže být absurdnější!" Zavrtěla hlavou.
"I kdyby tě nenáviděl. Mezi láskou a nenávistí je..."
"Ginny!" Vyjekla se smíchem.
"To je to nejotřepanější klišé, jaké jsem kdy slyšela."

Večer nakráčela do učebny lektvarů, jakoby se nic nedělo. Měla na sobě krátký top, který končil pod pupíkem a měl výstřih do V. Bylo zelené barvy. A taky měla sukni, mnohem kratší než tu školní. Tahle končila v půlce stehen a byla stříbrná. Ginny chtěla vybrat něco ještě víc sexy, ale Hermiona nechtěla být laciná. Chtěla být smyslná, a to se povedlo. Vlasy měla rozpuštěné a vyžehlené, takže byly mnohem delší, než obvykle. Jemný make-up podtrhoval její rysy a zvýrazňoval oči. Byla spokojená.
Snape se zase o něčem dohadoval s blonďatým Zmijozelem. Když vešla, oba zmlkli. Tentokrát ale ne proto, že vešla dovnitř.
Oba, dokonce i Snape, na ní hleděli s překvapením ve tváři.
"Zajímavá volba barev, slečno Grangerová."
Nekomentovala to. Stoupla si vedle Malfoye, který se mírně napnul.
"Takže dnes už konečně dokončíte svůj trest. To myslím smrtelně vážně. Jestli budu muset ještě jednou trávit svůj večer ve vaší společnosti, budu opravdu, ale opravdu nepříjemný."
Hermiona se kousla do jazyku, aby neřekla to, co jí okamžitě přistálo na mysli a prostě jen kývala.
"Minule jsem, pokud si dobře vzpomínám, skončila na žebříku." Ukázala a vydala se tím směrem.
"Vskutku, každopádně budu radši, když vám dnes bude asistovat pan Malfoy a žebřík vám přidrží."
Potlačila úšklebek. Tohle nemohlo být lepší.
Malfoy si bezeslova stoupl k žebříku a němě jí pozoroval. Ona mu nevěnovala jediný pohled. Zhluboka se nadechla a začala lézt nahoru. Neviděla jeho reakci, ale to tiché zaklení slyšela. Měla na sobě krajky, ovšem ne červené, ale smaragdově zelené, protkávané stříbrnou nití. Tohle kolo vyhrála.

"Je to skoro až k neuvěření, ale váš trest je u konce. Teď se rozejděte do svých pokojů a do konce roku o vás nechci slyšet. V hodinách budete neviditelní, rozumíte?" Nepočkal na odpověď a zmizel. Hermiona zvedla svoje oči a setkala se s ocelovým pohledem.
"Víš, překvapila si..."
Narovnala se a na tváři jí vyskočil úsměv zadostiučinění.
"Opravdu ti to sluší..." Přišel k ní blíž a ona zadržela dech.
"Ale pořád si jen ta nudná šprtka, co smrdí po starých knihách." Dořekl a Hermiona zkameněla. Opravdu slyšela dobře? Měla toho dost. Opravdu dost! Její reakce byla skoro automatická. Vrazila mu facku. Nečekal to. Jejich pohledy se ještě jednou střetly.
"Možná smrdím jako zatuchlá knihovna, Malfoy, možná jsem i mudlovská šmejdka, ale aspoň nejsem poslušná fretka tvého tatínka." A s tím odešla.
————————-
Tadá! Doufám, že jste si tuhle kapitolku užili.