KAPITOLA 8.

114 13 0
                                    

„ Myslím, že nebyl dobrý nápad pro proměnu zrovna zde,“ konstatuje Theodor sundává si tričko, aby mi ho, mohl darovat, protože já na rozdíl od něj jsem, zcela nahá. Měla bych být teď nesvá a v rozpacích, ale to se nedá, když většinu mé mozkové kapacity zabírá jeho striptýz.
„ Vlastně je to tvoje vina, pokud si vzpomínám, tak jsi mi ty řekl, jak na to a to přímo tady.“ Když si jeho triko oblékám je mi jasný, že na mě bude vypadat jako noční košile. Alespoň mi nebude nic vidět.
Jeho holá hruď mě láká si na ni šáhnout, abych se přesvědčila, že je opravdu taková jako napohled, je luxusní.
Nadechuje se, ale než mi stihne určitě kousavě odpovědět, tak mu zazvoní telefon. „ Jsme tak dva kilometry od domu,“ odpovídá po chvilce hlasu na druhé straně. „ Ano, dones prosím nějaké boty. Kira se rozhodla poctít nás její ukázkou naprostého nerozumu, právě se přeměnila a nemyslím si, že by to došla bosa.“ Tichý smích mi moc nepomáhá k tomu, abych se nenaštvala. Chce to celý hodit na mě. Hajzl jeden. Jeho sexy tělo je rázem nepřítel, láká mě jako včelu na květ, ale je to léčka. Pořád je to ten stejný otravný parchant jako před několika minutami. Moje hormony jsou proti mně, ale já se jim nepodvolím, tenhle chlap je zlosyn a musím si na něj dát pozor.
„ Dojde sem Michael, volal kde jsme,“ když vrací mobil do kapsy khaky kraťasů celou si mě prohlédne od palců na noze až po špičku uší. A já se zastydím, dělám z něho padoucha, ale popravdě, který muž by neodolal podívat se na nahé tělo nějaké ženy a přesto je mi naprosto jasný, že on to  udělal až teď, kdy nejde díky jeho duchaplnosti nic moc vidět. Celou dobu, co jsem byla nahá se mi díval do očí, nebo prostě jinam. Hanba mi, teď se cítím jako já ta největší voyeurka. „ Nepůjdeme mu naproti, bude mu to nějakou, dobu trvat a já to vydržím.“ Snažím se vymanit ze své provinilosti a zároveň lehké nevolnosti z toho jak hladově na mě teď kouká, jakoby právě, našel vše, co potřebuje k životu.
„ Myslím, že pojede na čtyřkolce za pár minut je zde a já nechci, aby sis ublížila.“ Konečně odtrhne zrak, ale nevypadá, že by se styděl, že jsem ho načapala jak okatě zírá. Taky nemá proč, vím jistě, že on viděl mě, jak jsem k tomu všemu i určitě slintala a neřekl ani slovo.
„ Fajn, přeci jen já jsem jen ta blbka, co si vybírá blbá místa na proměny. Moje stupidita nezná mezí.“ Zuřím a popravdě nevím proč. Má v podstatě pravdu a přesto mám chuť mu ukázat, jak to není pravda a milí se. Moje pocity jsou jak na horské draze. Co jsem do něj narazila ani vteřina mého života nebyla normální. Všechno je obrácené vzhůru nohama jak mé okolí tak hlavně já osobně.
„ Vím, že je toho na tebe moc, ale nejde to jinak, než se tím prokousat. Všichni ti pomůžeme, od toho jsme tady.“ Musí vidět, jak se to ve mně pere. Moje tvář až moc naznačuje mému okolí, co si myslím.  „ I Jason?“ Ptám se skoro až nevině malinko do toho dám touhy, jeho výraz se okamžitě mění na skálu. Nelíbí se mu, že bych trávila čas s Jasonem?  Zajímavé.
„ Pokud si to přeješ,“ pravděpodobně tohle byla ta nejvíc diplomatická odpověď, kterou mi mohl v tuto chvíli dát. „ Je docela fajn,“ jsem zákeřná svině. „ Ráno jsi ho chtěla zabít,  rozumím, když bys chtěla udržovat dobré vztahy ve smečce a dát mu další šanci, ale připrav se na to, že je to debil a poleze ti pod sukni.“ Poslední část skoro zavrčí. A já se vsadím, že za tímto tvrzením bude nějaký příběh, možná časem, zjistím jaký.

Chvilku se na něj, dívám a sleduju jak v sobě  hledá, vnitřní klid, ale kdykoliv se podívá na mě tak ho ztratí.
Jak Theodor řekl tak, se i stalo, malou černou čtyřkolku jsem slyšela dřív než viděla. Když se blížila víc začínala jsem rozeznávat i muže na ní, čekala bych, že mi bude alespoň nějak povědomí, ale neviděla jsem žádnou podobu s šedým vlkem, se kterým jsem strávila celý včerejšek. „ Má sladká Kira, jsem tak šťastný, že tě můžu obejmout.“ Jeho slova jsou pomalejší než jeho činy. Seskakuje z vozítka a řití se ke mně, než se nadechnu mám kolem sebe obmotané jeho ruce. Slyším za sebou lehké mužské zavrčení, Theo z jeho spontánnosti vůbec není nadšený.
„ Tak to by stačilo.“ Oznamuje mu Theodor a já jsem popravdě ráda, takovou reakci jsem nečekala a malinko mě to vykolejilo. „ Brácha sice říkal jen boty, ale měl jsem vzato, že pro tebe bude pohodlnější i nějaký to oblečení." Hyhňajicí se dvoumetrový obr mi připomínal velkého vysmátého bernardina. Není tak nasvaleny, jako jeho nejstarší bratr, ale rozhodně ví co je to činka, tohle tělo stejně jako těla jeho bratrů, nemohlo být dáno jen tak od Boha, už tak je nemorální jaký sexappeal mají.
„ Jsi nejlepší,“ hlesnu a vezmu si od něj tašku s věcmi. „ Já vím,“ směje se a já se musím taky usmát. „ Díky, “ poděkuje mu Theodor zatímco já odbíhám po špičkách dál od nich, abych se převlekla a hlavně obula.
Michael je chytrý chlap, vzal lehké šaty a sandály nic světoborného, ale zato velice funkčního.
„ Slíbil jsem tátovi, že jakmile se promění zpět, vyběhnu na hranice a budu hledat zvědy. Pohlídáš to tady, aby byla v pohodě?“ Sice jsem daleko, ale jejich rozhovor slyším perfektně. „ A pověřuješ tím mě? Proč? Myslel bych, že to dáš Emerymu, přeci jen jste si o něco bližší a hlavně je hned pod tebou.“ Nepotřebuju chůvu a už vůbec ne v podobě chlapa. Už se chystám vmést to oběma do ksichtu, ale Theodor dodá: „ protože kdyby na Jasona zaútočil Emery, tak by se to mohlo brát jako boj o post, ale když ho sundáš ty, tak se všichni zasmějí a připočtou to divnosti submisivních vlků. Nemyslím si, že se to stane, ale když Kira zase ztratí její už tak, mizivou sebekontrolu nechci, aby s ním  bojovala ona.“ „ Děláš, z ní křehotinku v nesnázích, ale je to silná vlkodlačice, sice by možná ještě nevyhrála, ale rozhodně, by přežila a nějaký rány mu uštědřila.“ „ Za dobu co tu nebudu si nezkřiví ani vlásek, rozumíš?“ Theodorova tichá výhrůžka mi dodala ještě větší kuráže jim přijít zatnout tipce, ale nevěřím jim, že by jim to něco dalo.
To že si o mě Theodor myslí své, to jsem tušila, ale že si myslí, že bych se sama o sebe nepostarala je podpásovka. Mám sto chutí jít najít Jasona a podat si ho, jen abych dokázala těm hňupům, co je ve mně. Ale v jednom má Theodor pravdu, moje sebekontrola stoji za starou belu, a dokud ji nebudu mít se na jedničku, nikdo mi nebude věřit, že svoje činy myslím naprosto vážně a hlavně vědoma si následků.
„ Víš, že ti tohle nemůžu slíbit. Ale vynasnažím se, co můžu.“ Při tomhle slibu přicházím k nim. Chci jim vyčinit, ale nakonec to neudělám. Nemá to cenu, stejně by to nic neznamenalo.

Netvoři - Bestie útočí ✅✅Opowieści tętniące życiem. Odkryj je teraz