Násilí nelze vzít zpět

[1/1]

V jednotce Task Force 141 jsi strávila již 2 roky. Můžeš si být jistá, že jsi velmi spokojená, protože jsi zde měla lidi, které sis velice oblíbila. Seržant Soap byl bezpochyby jedním z těchto lidí, se kterým jste často vymýšleli různé vtípky a pranky na ostatní vojáky. Někteří to vzali jako sranda, zatímco jiní se cítili poníženi a rozhodli se jít si stěžovat ke kapitánovi. Samozřejmě existují i ti, kteří se chtějí pomstít a připravit vám trochu nepříjemností. Například Gaz, ten se pokoušel vymyslet past pro tebe a Soapa. Je to jako tvůj vlastní bratr, kterého jsi nikdy neměla. Je vtipný, přátelský a ochranářský, vždy tu byl pro tebe.

Následně tu byl Ghost, jehož přesný popis je těžké najít. Nikdy si nesundává masku a jeho tichý pohled zůstává neustále upřený na všechny okolo sebe. Promluví za celý den pouze jedním slovem. I přesto, že občas může působit nepříjemně a chovat se jako idiot, je to stále osoba, kterou nechceš ztratit.

A samozřejmě, nemůžeš zapomenout na kapitána vaší skupiny, Price. Od samého začátku, kdy jsi ho poprvé uviděla, jsi věděla, že to bude menší problém. Má charisma, autoritu a jeho hlas tě vždy okouzlí, když promluví. Je to jednoduše řečeno osoba, do které jsi se tajně zamilovala. Nikdo jiný o tvých citech neví, i když Soap občas dává najevo své narážky, které se však neberou vážně. Zdá se, že i Ghost, který všechno pozoruje v tichosti, začíná tušit, co se děje, a sem tam ti hodí pohled s povytaženým obočím, když se zasněně zadíváš na Pricea.

,,Ahoj T/j!" pozdravil tě poplácáním po zádech Thomas, který v této skupině již nějakou tu dobu byl. Neustále za tebou chodil, protože jsi byla jednou z mála žen v této skupině, a zdá se, že měl o tebe zvláštní zájem.

Znuděně jsi pootočila hlavu a odložila svůj sendvič, který jsi kvůli němu nemohla teď dojíst. ,,Co potřebuješ?" zeptala ses, snažíc se skrýt svou frustraci.

Thomas si bez jakéhokoli předchozího povolení k tobě přisedne a přiblíží se tak blízko, že se jeho tělo dotýká tvého. ,,Vidím, že už mě znáš, T/j," řekne se šibalským úsměvem, který ti způsobí nevolnost.

,,Už to řekni, ráda bych to dojedla," ukážeš na nedojedený sendvič hlavou. Posuneš se od něj, abys získala zpět svůj osobní prostor, který ti zjevně nechce dopřát.

Thomas si všimne, jak se od něj distancuješ, a zamračí se. ,,Chtěl bych tě někam pozvat."

Hlasitě si povzdechneš a opřeš se o židli
,,Thomasi, už jsem ti několikrát říkala, že nemám zájem."

Thomas se znovu přiblíží a položí svoji ruku na tvou. Vytrhneš se z jeho sevření a postavíš se na nohy. ,,Nedotýkej se mě," řekneš naštvaně a začneš urychleně odcházet, cítíc jeho pronikavý pohled na svých zádech.

Když se procházíš chodbou, slyšíš neúnavné kroky, které tě pronásledují. Při pohledu přes rameno zahlédneš stín, který vypadá jako muž. Tvé myšlenky se okamžitě spojí a pochopíš, že je to Thomas.

Byla jsi tak ponořená do svých myšlenek, že sis nevšímala cesty a ocitla ses v slepé uličce. ,,Doprdele," vyklouzne ti ze rtů a chceš se otočit, abys našla jinou cestu, ale najednou ti Thomas zastaví cestu. Jeho výraz, kdysi přátelský, se teď změnil na divoký. Díval se na tebe jako na svou oběť a on sám byl predátorem.

,,Kam tak spěcháš, T/j?" odvětí hravě a začne se pomalu přibližovat.

Začneš couvat, snažíce se uniknout zpátky. ,,Thomasi, to už přeháníš," vydechneš s lehkou zoufalostí.

On se zasměje a olízne si rty. ,,Možná. Víš, T/j, tak dlouho jsem tě chtěl získat a ty jsi mě stále odmítala."

Najednou zády narazíš do zdi a zděšeně hledíš na Thomase, který udělá poslední dva kroky k tobě a postaví se přímo před tebe. ,,A mně už došla trpělivost, puso," prohodí s temným výrazem.