Forever yours siren

4. Jednou mi odpustíš

(Tarja jemu a Marcovi s Manki oznámila, že se vrací k Marcelovi.)

(V ten den se všichni čtyři hrozně pohádali. Marco vyčítal Tarje její chování, ona se neměla jak bránit, ikdyž chtěla. Tuomas ho nechal, ať se do ní naváží, protože s ním souhlasil a Tarju to strašně ranilo.)

(Dokonce i Manki jí řekla svoje, i Tuomas. Lidé, kterým důvěřovala, člověk, kterého milovala, všichni tři byli teď proti ní. Oni po ní křičeli, ona jen mlčela a plakala. Nedali jí ani příležitost něco říct nebo se bránit.)

(Už to nevydržela, popadla své věci a vyběhla z domu Hietalů.)

TUOMAS: Tarjo!

(Zavolal na ní Tuomas ze dveří, ona se na něj na krátký okamžik otočila. Všichni tři jí pozorovali, jak utíká pryč a zlověstně se na ní dívali.)

(Když se vzdálila od domu, trochu zpomalila. Šla pomalým tempem podél hlavní cesty, pořád cítila, jak jí Tuomas s Marcem a Manki propalují svými pohledy, donutilo jí to rozplakat se. Náhle uslyšela, jak se za ní zastavilo auto a ozval se z něj hlas.)

ALEX: Kam kráčíte, madam?

(Řekl s úšklebkem Alex na, kterého se Tarja otočila. Chvíli přemýšlela jestli to má doopravdy udělat. Nakonec nastoupila k němu do auta a odvezl jí k Marcelovi.)

(Když se vrátila, překvapivě po ní nekřičel a ani jí nenadával, jen jí pohrozil, ať se neopováží tohle víckrát udělat.)

(Tuomas se z toho ještě dlouho vzpamatovával, stejně tak jako Tarja. Byla ještě hodně dlouho pohádaná s Tuomasem a Marcem. V noci se jí o tom incidentu pořád zdálo.)

(Kvůli jejímu pláči ze spaní, byl Marcelo často nevyspaný a pořád jí to vyčítal. Kéž by tak věděla, že to zrušené vystoupení nebyla jeho práce. Byla to jenom nešťastná náhoda, na kterou skočila a Marcelo toho využil.)

(Posledních pár měsíců to bylo pro Tarju hodně těžké. Kapela musela vydat album, nahrát písně a natočit videoklipy, už to nemohli déle odkládat. Marco pořád probodával Tarja děsivým pohledem, dokonce se mu podařilo jí tím i rozplakat. Pořád se mu vyhýbala. Jemu, Tuomasovi a vlastně i zbytku kapely.)

(Nechtěla s nikým mluvit, Marca se vysloveně bála. Časem už toho Marco nechal, normálně se na ní usmíval a normálně s ní mluvil. Byli dobří přátelé a nechtěl, aby se ho bála.)

(S Marcelem to bylo pořád stejné. Neustále jí ponižoval, nadával jí a ona mu to trpěla, ani se už nebránila, protože už byla na to zvyklá.)

(Tehdá tam stála, v bílých dlouhých šatech po boku Argentince s pevným výrazem v obličeji. Tvářil se jakoby něco vyhrál, taky, že vyhrál. Vyhrál ji, černovlasou sirénu, která měla patřit někomu jinému. Měla patřit muži, který ji doopravdy miluje a neměl by jí jen proto, aby měl koho ponižovat.)

(Obřad měli tajný. Přítomní byli rodiče a bratři nevěsty, matka a bratr ženicha a také svědci. Již jedním z nich nebyl nikdo jiný než Alex.)

(Obě maminky novomanželů plakaly dojetím. Tarja plakala taky, ale ne dojetím, byly to slzy smutku.)

(Byla donucena říct ano, takhle si svojí vysněnou svatbu ani trochu nepředstavovala. Nahodila falešný úsměv, když jí její maminka běžela obejmout. Cítila bodavou ránu u srdce, když odcházela s Marcelem od oltáře. Teď už neměla kam utéct. Už se ho jen tak snadno nezbavý. Ale ochranila kapelu, teda aspoň v to doufala.)

(Tarja si nepřála tajný obřad, v červenci sedm měsíců po svatbě uspořádali svatební hostinu. Každý z nich si pozval koho chtěl, Tarja nevěděla jestli je dobrý nápad pozivat kluky, hlavně Tuomase.)

(Ale ze slušnosti je pozvala a přijali to. Pořád museli u hostiny pozorovat její strápený pohled. Vždy se usmála, když na ní někdo promluvil, ale ten její falešný úsměv poznali.)

(Po hostině si šli kluci ven zapálit a povídat si. Uviděli, jak Marcelo vychází ven a za sebou táhne Tarju. Neslyšeli o čem se baví, ale z řeči těla poznali, že jí Marcelo určitě za něco vynadal. Když odcházel, tak do ní schválně vrazil, Tarja klopýtla na svých vysokých podpatcích a upadla. Zvedla se a otřepala prach ze svých šatů. Šla se posadit na menší lavičku a snažila se potichu vzlykat.)

(Kluci se rozhodli za ní jít. Tuomas jí dal svojí dlaň na záda a posadil se vedle ní. Chvíli se mu dívala do očí, než mu své ruce omotala okolo krku. Tuomas jí k sobě pevně tiskl.)

TARJA: Odpusť mi.

(Špitla a nahlas zavzlykala.)

TUOMAS: Pššš.

(Emppu si vedle ní sedl z druhé strany a pohladil jí po rameni.)

(Tuomas jí tiskl několik polibků do vlasů, než se Tarja odtáhla. Otočila se na Emppua, když si všimla, že jí hladí po rameni a obejmula ho.)

(Všichni jí poskytli utěšovací objetí. Aspoň se usmířili a Tarja byla trochu emočně stabilní.)