Im a ghoul killer...(oc story)

domov

Už celé týdny jsem neviděla toho kluka vrátit se zpět domů. Už jsem si začínala myslet že ho po cestě sežral nějaký ghoul.. Rozhodla jsem se tedy jít zase pozorovat Anteiku a toho kluka už neřešit...
Došla jsem k Anteiku a podívala se přez okno dovnitř. Trhla jsem s sebou. No to snad není možný. ,,On je tam s nimi ?" ,, Vždyť nedávno byl ještě člověk.." Řekla jsem si. Chvíli jsem na ně koukala ze střechy jednoho baráku ale pak mi uklouzla noha po kamínku a já spadla ze střechy na zem. Padla jsem do bezvědomí.. Jediné co jsem zaznamenala byly kroky a nějaké hlasy. ,,Myslíte že bude v pohodě ?" ,,Vezmeme ji k nám." Víc už jsem neslyšela...

Probrala jsem se večer v nějaké místnosti na posteli. ,,Kde to jsem...?" Rozhlédla jsem se okolo sebe. Najednou někdo zaklepal a otevřel dveře. Podívala jsem se ke dveřím a trhla jsem s sebou. Ve dveřích stál ten kluk. Koukala jsem na něj a nic nechápala. ,,A..ahoj." Řekl nervózně a zavřel za sebou dveře. ,,Um.. ahoj..?" Odpověděla jsem mu potichu. Stále jsem neměla tušení kde jsem a jak jsem se sem dostala. ,,Asi se teď divíš kde jsi." Podívala jsem se na něj a odpověděla. ,,No nevím no-" Pousmál se a řekl. ,,Tohle je Anteiku." Chvíli jsem na něj zírala ale pak jsem se nadechla a něco řekla. ,,Jak jsem se sem dostala..?" Zeptala jsem se ho. ,,No... Spadla jsi ze střechy.. tak.. jsme tě vzali sem" Odpověděl tiše. ,,J..jo a jmenuji se Kaneki rád tě poznávám" Opatrně ke mě natáhnul ruku. Jeho ruku jsem přijmula. ,,Já jsem Anes.." Odpověděla jsem. ,,A..ty jsi ghoul ?" Zeptal se opatrně a pustil moji ruku. ,,Ano jsem" Usmála jsem se. Zdálo se že se mě trochu bál.. koukal na mě jako by chtěl každou chvíli někam utéct. Po chvíli ticha jsem se rozhodla něco říct. ,,Ty jsi
také ghoul že ?" Kaneki se podíval do země. ,,Teď už jo" Zmateně jsem se na něj podívala. ,,Teď?" Řekla jsem nechápavě. ,,Byl jsem člověk ale to je na dlouho." Odvětil a když se dozvěděl že na něj koukám uhnul pohledem pryč. ,,Oh.. a kdy mě od sud pustíte?" Řekla jsem abych nahodila jiné téma. ,,Pustíme ? Tady je tvůj nový domov. Teď patříš k nám do Anteiku." Řekl a usmál se. ,,J-ja a v Anteiku..?" Rozzářily se mi oči a na tváři se mi rozlil obrovský úsměv. ,,Konečně mám domov...." Zašeptala jsem. Po chvíli se kaneki sebral a odešel. Já tam seděla na posteli a usmívala se. ,, já.. mám kde bydlet.. po tak dlouhé době.. mám zase místo kde můžu být." Byla jsem neskutečně šťastná protože jsem žila osm let na ulici a po tak dlouhé době jsem zase našla místo kde mohu být. Navíc to bylo místo kde jsem si přála být vždy.

Máme tady další kapitolu yipie. Sice není úplně dlouhá ale víc se mi zatím vymyslet nepodařilo. Doufám že se vám líbí. ^^