Dark Fairy

V.

Druhy den ráno:

Probudím se na cinknutí zprávy a rychle si po jejím přečtení uvědomím, že jsem zaspala. Bolestně se chytnu za hlavu a ve skříňce u postele najdu nějakou vodu a prášky na hlavu. Včera jsem to zase musela přehnat, ale tak co, byla party. Jakmile jsou prášky ve mě podívám se na zprávu.

Musička:

Musíme si promluvit.

Včera jsem něco viděla a chci vysvětlení.

Me:

To je vás víc

Ve dvě se sejdeme na našem pokoji.

Rychle odepíšu ahodím na sebe věci na cvičení, než vyběhnu z pokoje na snídani.

O víkendech máme vždy jen tréninky a ty bez kafe po ránu nezvládnu. Na poslední chvíli vběhnu do jídelny, která už je vylidněná a bez kafe. Nee!

,, Hledáš tohle?"

Ozve se vedle mě známí hlas a před obličejem se mi objeví kelímek s kafem.

,, Bože si moje záchrana."

Vyjeknu a popadnu kelímek, z kterého se hltavě napiju. To jsem potřebovala.

,, Já vím, nemusíš mi děkovat. Říkal jsem si, že by se ti po včerejšku mohlo hodit."

Pokrčí nezúčastněně rameny Riven a schová si ruce do kapes.

,, Měls pravdu, jak si vlastně skončil ty?"

Přikývnu a spolu se vydáme k tréninkové aréně.

,, Ne moc dobře. Probudil jsem se na schodech v hale specialistů."

Řekne a já si na něm můžu všimnout známek nevyspání a značné kocoviny.

,, Ou nezávidím. Já aspoň našla svoji postel."

Bolestně se zatvářím. Noc na schodech nebyla určitě moc příjemná.

,, Já skoro taky zbývali mi asi jen dvě poschodí."

Řekne Riven a spolu se tomu zasmějeme. Pak nás čeká náročný trénink.

\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\

Po vyčerpávajícím tréninku si dám sprchu a obleču si něco pohodlného.