Do you care about me?

Prolog.

Xavier Thorpe byl už od mala tak trochu svůj. Jeho otec mu nedával skoro žádnou pozornost, jelikož mu šlo více o slávu než o jeho vlastního syna. Jeho matka zmizela beze stopy, když jednoho podzimního večera odjela z města na malířskou výstavu. Bylo mu tenkrát jen šest let. Od toho dne již svou matku neviděl. Přišlo mu, jako kdyby jeho otci bylo jedno, co se s ní stalo. Naučil se žít sám se sebou a nevyžadoval přehnanou pozornost od lidí. Nebo to si alespoň myslel, dokud na nádvoří neuviděl Wednesday Addamsovou, dívku, na kterou se snažil zapomenout skoro celé své dětství. I když se zdál, že je mu vše jedno, fakt že mu tahle malé, copaté, věčně zamračené stvoření zachránilo život, mělo pro něj opravdu velkou cenu. Když zaslechl, že od příštího týdne přestoupí ze střední školy Nancy Reaganové kvůli údajnému pokusu o vraždu, musel se usmát při pomyšlení na to, že se vůbec nezměnila od doby, co jí viděl naposledy. Vypadala samozřejmě jinak, než když jim bylo deset let, ale stále byla hrozně moc roztomilá. Jejich pohledy se setkaly. Oba zkoumaly toho druhého se zamračeným výrazem a jejich myšlenky ubíhaly všemi různými směry. Wednesday přemýšlela nad tím, jak co nejrychleji utéct z tohoto samozvaného ústavu pro vyvrhele, Xavier zas nad tím, co je s ním špatně. Jelikož všechny jeho předešlé vztahy, které za svůj krátký život měl skončili, protože on sám nevěděl, zda něco dokáže cítit lásku, když jí za celý život od nikoho nepřijal. Ale teď se cítil, že jediné, co chce je být na blízku této černobílé holce s oříškovýma očima.

Všichni (nejčastěji jeho ex přítelkyně Bianca) se ho stále vyptávali na tou stejnou otázku, na kterou neměl odpověď ani on sám. „Co na ní vidíš?" Přemýšlel nad tím skoro každou noc. Často když nemohl spát, tak jediné, co mu pomáhalo si urovnat myšlenky bylo jít a malovat. Jeho malířské umění bylo naprosto jedinečné takovým způsobem, že i ředitelka Weemsová mu nechala podmínkou za uklizení k využívání menší prostor na pozemcích školy jako jeho osobní ateliér.

Byla pravda, že se k němu nikdy nechovala nějak dobře, vždy ho jen nějak odbila nějakou sarkastickou odpovědí, vždy ho jen využila, když něco potřebovala. Proto byl hodně zmatený, když ho hledala a následně pozvala na Havranbál, což je každoroční ples Nevermorské Akademie. A poté ho zlomilo, když se ukázalo, že její pozvání nebylo tak upřímné, jak si myslel. Že ho opět chtěla jen využít pro svoje vlastní úmysly, které nikdy nezahrnovali nic pro dobro nikoho ostatního. Rozhodl se, že už se nebude nechávat takto ovládat a využije na ní taktiku „Zabij nebo buď zabit" a vyhledal Biancu.