Dcery Eywi [Avatar]

💙 Dokážu udržet tajemství 💙

Ahoj a máme tu patnáctou kapitolu

Kira => y/n

---------------------------------------------------------

Příchod k rodině Sully (Stále Kira pov)
Když jsme dorazili, všichni jsme se pozdravili, oni se usmáli, Neteyam mě chytil za ruku a táhl mě do jeho a Lo'akovy místnosti, že mi musí něco říct. Čekala jsem, co z něj vypadne. Nakonec se mě zeptal, jak jsem to dokázala, že jsem na první dobrou trefila tu rybu, když ji ani on na první dobrou netrefil. Řekl, že to trénoval dlouho. Řekla jsem mu, ať se nemusí bát, že to nikomu nepovím, že umím udržet tajemství. Kira, pojď, prozraď mi to. Ale já fakt nevím, jak jsem to udělala, prostě jsem udělala to, co jsi mi řekl. Ty jsi prostě dobrý učitel. Neteyam se na mě usmál a já na něj.
Ale tak můžu ti říct, co jsem udělala, když to tedy chceš vědět. Tak mi to řekni, abych to mohla vyzkoušet také příště, až půjdu střílet z luku. Jak jsi řekl, soustředila jsem se na rybu, na její pohyby, které dělá. Dál jsem nic jiného nevnímala, jen zvuky, které vydává Pandora. Nakonec jsem se zase soustředila jen na rybu a střelila jsem, a podařilo se mi to. Byla to jen náhoda. To bylo všechno, co jsem udělala," řekla jsem. "Takže to udělám příště podle tebe," vykřikl Neteyam. "Dělej, jak chceš, ale zajímavé je, že ze studenta se stal učitel a z učitele se stal student," řekla jsem a začali jsme se smát.
Neteyam když si zakřičel Olo'eyktan tedy Neteyamův otec, v pokoji jsem zakřičel Neteyam zpět svému otci. Dobře jdu za tebou když Jake přišel do pokoje a uviděl taj i mna byl chvilku ticho ale za chvilku začal pod se změřit tak jako každý rok se měříme může jít i Kira pokud tedy chceš otočil se na mě Jake s jeho otázkou. Klidně můžu pokud vám to vadit nebude tedy. Nebude mi to vadit a Neteyamovi určitě že ne Neteyam, tomu věř že nebude potáhl mě za ruku a někam mě zase táhl, tak a jsme zde oznámil asi po dvou minutách tahání mě zasebou. Au, ale to bolí, když mě stále táhneš za ruku řekla jsem Neteyamovi smutně, on se mi začal omlouvat že ho to mrzí, já jsem řekla že nic se neděje.

Když přišel Olo'eyktan se svou rodinou a jednou paní s její dcerou (Grace a Kiri) a mezi nimi byli i moje mamka a tati, usmála jsem se, když jsem je uviděla, takže jsem se usmívala od ucha k uchu. "No tak poď Lo'ak, můžeš jít tentokrát první," pozaduchol Jake svého nejmladšího syna k dřevěnému sloupu, kde byly vyřezány čáry, kdo je jak vysoký. Došlo mi to až poté, co Jake zavolal mé jméno "Kira, poď, teď si na řadě ty," já jsem jen kývla hlavou na souhlas a šla jsem se postavit k dřevěnému sloupu tentokrát já.

"Takto vysoká jsi ty, Kira, to je tvá řádek," oznámil mi náčelník. Podívala jsem se na vyryté čáry a zatímco jsme porovnávali, kdo je vyšší, byla jsem o trochu, asi tři centimetry, vyšší než Lo'ak. Trochu jsem se pyšně usmála nad tím, že jsem vyšší než on. "A teď ty, Kiro," zvolal náčelník na dívku, která přišla s matkou. Pozitivní na tom bylo, že jsem už znala její jméno. Náčelník se postavil ke dřevěnému sloupu, kde jsem stála před chvílí já. Ona se usmála, když odcházela, a její čára byla také o trochu výš než ta Lo'akova. Zatím jsem byla nejvyšší, ale nyní přišel na řadu Neteyam, postavil se tam, kde jsme zatím stáli všichni, Lo'ak, já a i Kira. "Jak vysoký je?" zakřičel Neteyam, bratr Lo'aka. "Je takto vysoký," řekl náčelník klanu.

Ako som videla čiaru ktorá ostala po noži v drevenom stĺpe a bola vyššie ako ta moja taks som sa zamračila a povedala prečo musíš byť vyšší ako som ja, no Neteyam sa iba usmial a povedal však som od teba starší tak by som mal byť vyšší a začal sa smiať. Hm to je pravda ale si väčší somár a zasmiala som sa tentokrát ja, Neteyam po mne začal pozerať a keď mu doplo že to asi myslím zo srandy keďže sa smejem tak sa začal smiať aj on a nakoniec sa na tom začali smiať všetci.
"Jdeš se taky změřit Lie ?" zakřičel na mou sestru Lo'ak. "Asi ne," odpověděla mu moje sestra Lie.
"Ale no tak, pojď se změřit schválně, jestli jsi menší nebo vyšší než já," řekla jsem po chvíli přemýšlení, rozešla se a cestou si něco povídala sama pro sebe. Postavila se ke dřevěnému sloupu a náčelník ji změřil. Na mé překvapení udělal čáru přesně tam, kde byla ta moje. "Kira a Lie jsou stejně vysoké," řekla náčelníkova žena a také Neteyamova a Lo'akova mamka. Já jenom pozorovala a odmítala jsem přiznat pravdu, že je Lie vysoká jako já. A tak jsem zakřičela: "Ale přece to není možné, abychom byly tak stejně vysoké."
Nakonec jsem to nechala být a začali jsme si povídat s Neteyamem, Lie, Lo'akem a dívkou Kiri. Po delší době rozhovoru na nás maminka zakřičela, že už půjde domů a půjdeme se připravovat na zítřejší odchod zpět do našeho klanu Tayrangů. S tím jsem si uvědomila, jak rychle ty tři dny utekly.

Cesta ke stanu
"Ale mami vážně musíme už jít pryč," zeptala jsem se s smutným hlasem. "Sluníčko, přece dobře víš, že bych tu zůstala ještě déle, ale doma máme povinnosti," uklidňovala mě máma. "Ale já jsem si tu našla kamarády," řekla jsem s slzami v očích. "V našem klanu Tayrangů tam máš i babičku a dědečka," řekl mi také otec, aby mě uklidnil, "a určitě sem ještě někdy přijdeme na návštěvu," usmál se. Já jsem si utřela slzu, která mi stékala po tváři, a objala jsem oba. "Tak a teď se běž sbalit a já ti to přijdu zkontrolovat," řekla mi máma s úsměvem. Já jsem se tedy šla sbalit a když jsem už měla věci zabaleny, zavolala jsem mamu, aby to šla zkontrolovat. Než ale přišla, šla jsem si lehnout na svou postel a zavřela jsem oči. A ani nevím jak, ale usnula jsem.

Ráno
"Moje mamka mě probudila, abychom se šli rozloučit s Neteyamem Lo'akem, tetou Neytiri, náčelníkem klanu a dalšími, které jsme poznali během těchto tří dnů. Moje mamka mi s úsměvem řekla, abych se opláchla, zatímco ona připraví věci, které si obleču. Ale než půjdeme, tak si mám jít opláchnout a připravit si věci, které si obleču."
Poté, co se Kira umyla a oblékla, zavolala jsem na mamku, ale ona mi odpověděla, že už mě venku čekají. Rozloučili jsme se se všemi a nakonec jsme šli do stanu náčelníka a jeho rodiny. Tam byla i starší žena. Pozdravili jsme všechny a rozloučili se, ale nic se nedělo, dokud jsem nepřišla k Neteyamovi. Objal mě a dal mi krabičku s tím, abych ji otevřela až doma. Zeptala jsem se, co v ní je, ale nechtěl mi to říct. Objala jsem ho a šla jsem za mamkou, protože jsme už byli na odchodu k ikranům, abychom odletěli do našeho klanu. Nasedli jsme na ikranu a vzlétli jsme. Mávali jsme na všechny Na'vi, kteří nás doprovázeli k útesu, ze kterého jsme odletěli.

Příchod do klanu
Všichni jsme přiletěli v pořádku a setkali se s babičkou a dědečkem, kteří na náš příjezd netrpělivě čekali. "Konečně jste tady," řekla babička a objala nás všechny. Poté se přidal dědeček a my jsme mu řekli, že jsme na něj všichni hodně mysleli.

Dievčatá, choďte sa vybaliť," povedala nám mama, hneď ako sme vstúpili do nášho stanu. "Babka a dedko vám pomôžu, ak chcete." Ja som to odmietla s tým, že už som veľká a že to zvládnem sama. Keď som sa konečne vybalila, prišla ku mne Lie a spýtala sa, čo je v krabičke od Neteyama, ktorú som držala v rukách. Odpovedala som, že ešte neviem, pretože som ju neotvorila. "A na čo čakáš?" spýtala sa Lie. Vzala som si krabičku a otvorila ju. V nej bolo...

-_-_-_-_-_-_-_-_-_-_-_-_-_-_-_-_-_-_-_-_-_-_-_-

Ahoj a jsme na konci dnešní kapitoly, co myslíš, že Kira dostala od Neteyamy jako dárek?

A chci se omluvit za chyby. 😅

Dnes tu máme 1369 slov.

Dnes je 19. 05. 2023

Aaa děkuji moc za 281 zobrazení a
36⭐ strašne moc děkuji ❤️⭐