Na tvém stromě sedávají sojky. Jsou dny, kdy je pod ním plno jejich peří. Snažil jsem se vší mocí, po dobrém i po zlém, přimět druida, aby svou kletbu odvolal, ale neustoupil a jediné, co mě samotného ochránilo před stejným osudem, byla ochrana Vladoborgha. Nestál jsem o ni. Chtěl jsem, aby mě druid proklel, abych mohl být s tebou navěky. O nic jiného jsem bohy neprosil.
Druid se nám za zradu svého učení pomstil tím, že nás rozdělil. Proseděl jsem u tvého stromu celé dny a noci, kdy se hájem ozýval jen můj vzteklý řev a někdy taky pláč. Nakonec jsem už v kraji neměl stání a odjel jsem. Opustil jsem tě.
Vracím se ale pokaždé uprostřed léta. Zdejší lidé už mě nepoznávají. Oslavám boha Lugha se vyhýbám, vždy zamířím přímo k tobě. Zasvětil jsem pátrání po druidovi všechen svůj čas, stále hledám někoho, kdo by ti mohl pomoci a zbavit tě tvého prokletí. Ale cítím, jak jsem zestárl. Mezitím tvůj strom vyrostl a zmohutněl.
Alespoň to mě konejší – vím, že jsi naživu.
ESTÁS LEYENDO
Sojčí pírko
FantasíaSojka je nejkrásnější dívka na Vladoborghově dvorci a Slavibor jeho družiník. Setkají se v magickém čase svátku Lughnasad a oběma je brzy jasné, že za jejich vzájemným okouzlením stojí samotní bohové. Jen Sojka však tuší, že jejím osudem je kletba...
