S Lunim jsme již nějakou chvilku bloudili v lese. Byla docela zima, co si budem. Koukala jsem se furt o kolo sebe zda něco nezahlédnu a ono zatím marně. Měsíc svítil víc jakoby mi ukazoval správnou cestu. Najednou se předemnou objevilo rozdvojení. Na levo svit měsíce nebyl skoro vidět a na pravo byl vidět hodně. Jdu do prostřed :D. Ale ne, jinudy to nejde.. Max tak otočit se a jít zpátky domů.
Rozhodla jsem se jít tou cestou kde je měsíc. Koukala jsem furt všude možně a jediný co se stalo bylo to že Luni začal být divný. Jako chápu, upe nemáme každý den v oblibě stávat v jednu ráno a jít random do lesa. Pohladila jsem ho.
Christie: Luni, chápu tě.. Též mi to není dvakrát úplně nejpříjemnější, ale Nessku a kluky najít musím.
...
Hledala jsem je 12 hodin.. Ano tak dlouho.. Jsem u prostřed ničeho v lese a nemám tušení kde jsem. Budu muset najít cestu zpět. Nemám už pití ale mám ještě krev.
Není tu signál.. Nemám jak dát vědět o tom že jsem někde hluboko v lese..
Začínám mít strach. Najednou jsem ale slyšela jako kdyby kroky? Rychle jsem otočila Luniho a podívala jsem co to bylo. Nikdo tam ale nebyl.. Po těle mi naběhla husí kůže. Dala jsem Lunimu pokyn a Luni začal klusat..
Po pár minutách jsme dojeli ke studně. Je tam kbelík na nabrání vody. Seskočila jsem z Luniho a nabrala jsem vodu. Nalila jsem sobě vodu do flašky a dala jsem napít i Lunimu. Stejně od té chvíle co se stala předtím, tak mám pocit že me někdo sleduje. Snad jsem jen až moc paranoidní. Pohladila jsem Luniho a nasedla jsem na něj. Luniho jsem ještě jednou pohladila a nakonec jsme zas šli.
Pocit že mě někdo sleduje je čím dál tím větší. Luni začal též být mírně nervózní. Nejsem paranoidní..
Christie: Haló?.. Je tu někdo?
Nic.. Co jsem čekala taky že? Heh..
Koukla jsem se o kolo sebe a nikdo nikde a nikde nic. Otočila jsem Luniho a dala jsem Lunimu pokyn a běželi jsme cestou kudy jsme přišli. Musím najít cestu domu. Tohle už není v klidu..
Běželi jsme cca 10 minut a najednou se před námi někdo objevil.. Měl na sobě černé džíny, černou mikinu co měla fialovou kapucu, fialoví šátek před pusou a fialové rukavice. Boty měl nějáké černé a vlasy měl blonďaté. Oči modré.. Docela mu to sluší..
Christie: Ehm.. Dobrý den děje se něco?
Nic. Jen udělal krok ke mně..
Christie: Přejete si něco?
William: Niečo malého si prajem no.
Christie: Kdo jste? A co si přejete?..
William: Nerob že ma nepoznáš... LUNO!
Samo si sundal šátek a usmál se.
Christie: Samo!!
Rychle jsem slezla z Luniho a běžela jsem k němu a obejmula jsem ho.
Christie: Tak moc ráda tě vidím! Ani si neumíš představit jak jednoho z vás už dlouho hledám! Nevíš kde je Nessie a Adam?..
Dořekla jsem to a mé oči začali plnit slzy.
Samo mi zvedl hlavu a utřel mi slzu.
William: Nebudeš mi tu plakať že nie?
Christie: Chybí mi ségra..
William: Chápem ťa.. Neboj sa Chris, viem kde sú.
Obejmula jsem zas Samka a tentokrát víc silně. Hlavu jsem mu položila na hrudník bo je z Adamem a otcem nejvyšší z království. Děkuju za něho! Budu moct najít ségru. Ani tisíc slov nedokáže popsat jak moc právě jsem štastná. Několik hodinové hledání se víc než vyplatilo..
Christie: Vezmeš mě za nimi?
William: Vezmem neboj sa.
Christie: A kdy?
William: Neboj sa, už čoskoro..
Jak to William řekl tak si sáhl do kapsy. Já naklonila hlavu a on mi dal jednu ruku před oči. Jen jsem se zasmála.
Christie: Samo? Co to děláš?
William: Ja? Beriem ťa za tvoju ségrou.
Prečo sa pýtáš?
Christie: To je trošku divný způsob nemyslíš?
William: Neboj sa Christie, ja viem čo robím...
Christie: Jo já ti věřím-..
Jak jsem to dořekla Samo mi dal k puse kapesník napuštěný nějakou omamnou látkou..
Pak jsem jen slyšela výstřel z pistole a dál už nevnímám...
670 slov
