20. Rodinná pouta

137 5 0
                                    

Albert byl na vrcholu blaha, sice prohrál zakázku, ale teď se hodlal zahojit. Novotní už byli v zoo, před chvilkou jim řekl kudy se jejich dcera bude muset vracet od budovy vedení. Nikdy úplně nechápal jak to v rodině mají, ani otec mu s tím moc nepomohl. Vypadalo to, že dcerunka před rokem zmizela z povrchu zemského. Novotný byl přesně jako jeho matka, nekompromisní odhodlaný ovládat celou rodinu. Jeho žena byla spíš šedá myš bez vlastního názoru. Důležité bylo, že s ním vycházel skvěle a teplé místečko teď měl taky zařízené. Teď seděl v kanceláři Roklové, Novotná jim přinesla ukázat konečnou práci. Všichni z toho byli nadšení, jako musel uznat, že je fakt dobrá, ale vlastně mu to bylo jedno. Josef seděl na schůzce a doufal, že to Anna všechno zvládne. Měli to dobře připravené a to bylo nejdůležitější. Adam ho taky uklidňoval, že to bude všechno v pořádku.

Sid se se všemi v kanceláři rozloučila a chystala se odejít. Albertův povýšený výraz ji neunikl. On si opravdu myslel, že vyhraje, protože ji předhodí její rodině. Před pár měsíci by jistě uspěl, ale teď už ne. Měla Adama a jejich lásku, pevný bod ve svém životě. Rodinná pouta jsou někdy zvláštní. Většinou fungují, ale někdy je potřeba zjistit kdo do rodiny patří a kdo ne. Rodinna neznamená jen krevní pouto, ale tvoří ji i přátelé a na ty měla opravdové štěstí. Když sešla do infocentra vydala se směrem k hlavnímu vchodu do zoo. Věděla, že jsou všichni připravení pomoct, kdyby bylo potřeba. Napsala Adamovi, že je na cestě. Teď byla už skoro u rozcestí u lemurů a už je viděla. Oba tam stáli a čekali na ní, otec vypadal strašně naštvaně. Zahlédla Adama i Anežku s Eliškou, Robert tu taky určitě někde byl. Došla k nim připravena na poslední boj.

Alice Novotná stála s manželem v zoo a čekala na dceru. Neviděla ji déle než rok, protože po pohřbu Sidonie jakoby úplně zmizela z povrchu zemského. Pokoušela se jí několikrát kontaktovat, ale zcela marně. Tehdy jí chtěla něco říct, ale ona ji nedala šanci. Měla teď pocit, že všechno naprosto zničila. Ona nikdy nechtěla studovat v zahraničí a přesto tam zůstávala, nikdy nezjistila proč. Sidonie jí od všech rozhodnutí držela stranou, pak tuhle roli přebral Eduard. Měla sice svůj vlastní majetek, včetně toho co Sidonie odkázala Sid, ale veškerá svoje rozhodnutí musela konzultovat s Eduardem. On měl dispoziční práva k jejím účtům a kontroloval všechny její výdaje, včetně těch na domácnost. Za ty roky si už zvykla, ale teď doufala, že by mohla znovu získat Sid. Kdyby byla s nimi doma, třeba by se to změnilo. Když ji viděla k nim jít, došlo jí jak se stále snaží je naštvat. Nesnášela ty krátké vlasy a černou barvu a ona je nosila snad právě proto. Opravdu nevěděla co tak hrozného udělali, že se jim takhle mstí. Jenže hned po začátku rozhovoru zjistila, že celé roky žila ve lžích a polopravdách.

Sid došla k rodičům a hned od otce začala smršť výčitek. "Sid co si o sobě sakra myslíš, úplně zmizet opustit školu, kterou jsme ti platili. Teď se okamžitě vrátíš s námi domů a tam vyřešíme, kde dostuduješ." "Nic takového neudělám, celá škola je mi ukradená, mám svoji práci a nikoho nepotřebuju, tím méně Vás. Celé roky mě babička vydírala, že se pomstí na Edovi, když nebudu dělat co říká, jenže to všechno teď skončilo." Alice to nevydržela. "O čem to mluvíš jak tě vydírala, co se tady proboha děje?" "Babička mi vyhrožovala, že ho vydědí, že nebude moct dokončit školu. Jaká ironie, že on si to nezaslouží. Vím jaký teď je, udělali jste s něj rozmazleného spratka." "Takhle o mém synovi nemluv on ví co je rodina a firma a matka měla plné právo dělat co dělala a považovala za správné." Sid v tu chvíli došlo, že on to celou dobu věděl. Tvář matky, ale ukazovala, že ona je absolutně v šoku a nic neví. "Mělo mě napadnou, že jsi to věděl, jsi stejný gauner a šmejd jako byla ona. Mě nikdo z vás nemá co nařizovat nebo mi něco přikazovat. Mám svůj vlastní život a ty do něj rozhodně nepatříš." "O tom nebudu diskutovat ty teď půjdeš s námi." Sid sledovala jak po ní zkusil sáhnout, ale v tu chvíli si před ní stoupla matka.

Alice byla úplně zničená, celé roky netušila co se děje. Oni Sid vydírali, na Eda a jeho výchovu dávno neměla žádný vliv. Tak tohle bylo na ni trochu moc, musí zkusit zachránit co se dá. Musí zachránit Sid a možná tím zachrání i sebe. "Vy jste ji vydírali? Jak jsi mohl, jak jsi mohl vydírat vlastní dceru? Jsi mi absolutně odporný, celé roky jste mi lhali." "Ty buď zticha, to se tě netýká, tohle bude tak jak řeknu já. Sid ty půjdeš okamžitě s námi domů, nebudeš mrhat tím co jsme do tebe investovali." Sid teď poprvé zadoufala, že možná s mámou dokáže zjistit jak napravit jejich vztah. Ona vlastně byla úplně stejná oběť jako ona sama. Podívala se za otce a viděla tam Adama, byl připravený okamžitě zasáhnout, kdyby bylo potřeba. Opatrně mu rukou naznačila, že je to v pořádku. "Já s tebou nikam nepůjdu, nemáš způsob jak mě k tomu donutit. Můj život moje rozhodnutí a pokud máma nechce ani ona nikam nepůjde." "Já nikam nejdu, už s tebou nechci mít nikdy nic společného." Sid otce sledovala jak bojoval s tím je donutit násilím, ale pak se jen pokusil sáhnout a donutit mámu s ním odejít. Tentokrát zasáhla ona a posunula ji dál od sebe z jeho dosahu. Otec to nakonec vzdal a odešel, teď bylo načase zjistit co dál.

Vzpomínky na minulost Kde žijí příběhy. Začni objevovat