,,V klidu hoši," poplácala jsem po rameni dva kluky co si začaly navzájem nadávat. Kluci tady jsou vždycky neskutečně agresivní, a já nikdy nedokážu pochopit proč. Když vědí že se po alkoholu nedokážou ovládat, tak ať prostě pijou doma nebo vůbec. Dělaj sobě i ostatním zbytečný problémy.
Můj táta byl něco podobnýho, ale když si začal všímat toho že se připitej chová... takhle, tak se snažil přestat, jenže to bychom po klucích v tomhle věku chtěly moc. Aby měli rozum? Nene, nemožný.
,,Ty debile vyjebanej-!" začal strkat jeden z nich do druhýho.
,,Dost," zvýšila jsem hlas, a jednoho jsem za rameno strhla dozadu. To samozřejmě ignorovali a zase šli k sobě.
,,Ness vypadni od tamtuď!" zakřičel na mě vedoucí od baru. S povzdychem jsem se na něj otočila. Rukou ukázal ať jdu za bar. Rozešla jsem se teda tam, protože vedoucí se musejí poslouchat, no ne? Vyhazov by mi asi nedal, ale dráždit ho radši nebudu. Už tak tady mám úlevy.
Došla jsem k němu, a ukázala jsem rukou směrem tam.
,,Tak je odtrhni ty když já nesmim! Nechci pak vytírat tu krev," ošila jsem se nad vzpomínkou z minula. Dan - vedoucí - je neodtrhnul i když jsem ho o to prosila. Pak je jenom vyhodil ven když se poprali! A samozřejmě chtěl abych to uklízela já. Krev smíchaná s pražskou vodkou není můj nejoblíbenější uklízecí prostředek. Věřte mi..
Ani mi nestačil odpovědět, a už jeden druhýmu vrazil pěstí. A samozřejmě, Daniel se začal smát místo toho aby je odtrhnul. Já bych se klidně poprala, i když bych si asi maximálně zlomila ruku, ale nedokážu koukat na to jak se mlátěj hlava nehlava jiný lidi. To je příšerný.
,,Dane!" zaúpěla jsem. Jestli tam nevylítne tak jdu já.
,,No jo," povzdychnul si ještě usměvavě, a rozešel se tam. Odtrhnul je od sebe. Jeden z nich se chtěl hned vrhnout na Dana, ale ten ho stihnul vyhodit ven.
,,To jsou akce..." uchechtla se Klárka. Jedna z mých třech kolegyň.
,,Jdu tam," kývla jsem bradou směrem k tomu z nich kterej tam zůstal. Utíral si krev z hlavy. Musím teda uznat že ten druhej asi dopadnul hůř.
Došla jsem k němu s hlavou vztyčenou a neutrálním úsměvem.
,,Hele.. nechceš ten ksicht vydezinfikovat nebo tak něco?" nahnula jsem se k němu. Hned co jsem začala mluvit mě sjel pohled, a zaseknul se na mých... no přednostech. Na obličeji měl úšklebek.
,,Hej!" luskla jsem mu před obličejem.
,,Ne, díky. Ty nechceš na drink třeba?" povytáhnul obočí. Byl sexy.. fakt jo, ale taky debil. Nesmím zapomenout na radu mojí mámy.
*Nikdy nebuď s klukem co se chová jako namachrovanej frajírek a hodně pije. Vyklube se z něj debil jak tvůj otec.
To mi řekla potom co jí zavolali policajti že je na odchytovce. Samozřejmě je poslala do míst kam slunce nesvítí, vytáhla láhev vína a vyprávěla mi storky z jejího života. K tomu se pak vázaly rady jako je třeba tahle a spousta dalších. Taky jsem v ten den měla svojí první skleničku vína. Bylo mi sedm, a opila mě i ta troška.
No... troška. Když usnula tak jsem vypila zbylou polovinu.
Asi to bylo hlavně tím. Alkoholismus mám v genech, děti.
,,Nechci. Ty buď odejdi, nech si to vydezinfikovat nebo si to běž umejt třeba ven do kaluže a pak se vrať, je mi to jedno ale zakrvácenej tady nebudeš," vysvětlila jsem mu dost jasně. Chvilku na mě vyjeveně koukal, ale pak zase nasadil na svojí potetovanou tvář úšklebek. Tolik tetování... to muselo hodně bolet. Sice taky nějaký mám, ale na obličeji to bolí rozhodně víc.
,,Tak si to nechám vydezinfikovat, kotě," usmíval se jak blázen a stoupnul si.
,,Nessa," představila jsem se mu, a rozešla jsem se dozadu. Myslím že šel za mnou.
,,Pro tebe jsem tvoje láska, kotě," zasmál se jak puberťák. Kousek od baru jsem se prudce otočila, to on nestihl zaregistrovat takže do mě narazil.
,,Moc dobře mě poslouchej. Buď mi neříkej nijak, a nebo když po tom tak toužíš tak Nesso. N. E. S. S. O. Nevim čemu na tom nerozumíš, ale jestli mě budeš ještě chvíli vytáčet tak tě nechám vyhodit jak toho tvýho kamaráda, rozumíme si?" povytáhla jsem obočí. Chvilku na mě zaraženě koukal, ale pak se zase začal smát jak vyšinutej.
,,Ale nedělej. Vím že si ze mě hotová, KOTĚ," provokoval mě dál.
,,Fajn, já na to kašlu," ruce jsem dala do obrannýho gesta, a rozešla jsem se na druhou stranu. Zase se smál.
,,Nee, promiň, jsi hodná že mi chceš pomoc, už tě nebudu provokovat," dolejzal za mnou. To říká každej.
Nahlas a ironicky jsem si odfrkla.
,,Promiň, Ness," uchechtnul se.
,,Řekl ti někdo že seš pěkně otravnej?" otočila jsem se na něj se zabijáckým pohledem.
,,Teď už jo," myknul rameny. Furt se usmíval.
,,Fajn fajn fajn," povzdychla jsem si, a rozešla jsem se dozadu. Jo, na hajzly pro zaměstnance. Nikdo tam nechodí, jsou větší a máme tam lékárničku. Pro všechny případy.
Otočila jsem se abych zjistila jestli jde ten týpek za mnou, samozřejmě že nešel.
,,Tak pojď, né?" protočila jsem nad ním oči. Tomu se začal zase smát, ale šel naštěstí za mnou. Ty opilý kluci jsou někdy na zabití.
