Who are you? I'm your found woman.

Novinky

Zavrčela pozdrav když potkala Oscara, neptal se, jen ji vzal na ambulanci kde dneska měla být. Když už přišla čtvrtá sestřička která se na Susan soucitně a přitom pohrdavě dívala, už to nevydržela a vyštěkla, ať si všímá svého a nechá si ty pohledy pro sebe a byla by jí velmi vděčná kdyby to řekla ostatním.

,,Už chci pryč." Povzdechla si. ,,Ono to přejde, neboj se." Uklidňoval ji Oscar. ,,Mám jít pro dalšího?" Absolutně ho ignorovala. ,,Ano můžeme."

Konečně jí skončila směna a ona se těšila domů na svou postel a kočku, ačkoliv tam bude zase sama.

,,Sue, počkej chvilku." Zastavil jí Oscar. ,,Toto je malá nemocnice, není divu, že to ví všichni, chápu, že ti to není příjemné, ale myslím, že už si tu tvou výhružku mezi sebou roznesli. Dej tomu čas, buď trpělivá, všechno se uklidní." ,,Trpělivost nepatří mezi mé vlastnosti." ,,Ustálí se to." Jemně se usmála a přikývla se slovy, že v to doufá.

Pozdě v noci ležela v posteli a koukala do stropu, byla unavená, ale spát nemohla. Když se jí to ani po hodině nepodařilo, zvedla se z postele a vyšla na chodbu. Opatrně otevřela dveře do pokoje zmije, která tam kupodivu byla. Lehce do ní strčila. ,,Co chceš?" Zavrčela. ,,Posuň se." Se zamručením se otočila na záda, tím ji udělala trochu místa. Susan si přivlastnila kousek její postele. ,,Co se děje?" Zeptala se zívnutím. ,,Nemůžu spát." ,,Ale já mohla, takže znovu, co se děje." ,,Nevím." ,,Bezva, jsem fakt ráda, že jsem kvůli tomu vzhůru." Brblala rozespale. ,,Zůstaň tady, už jsem se napůl probrala, takže tady se mnou zůstaneš." Zarazila zrzku, která chtěla odejít.

,,Jak s tebou může Jeremy spát v jedné posteli?" Teď brblala Susan, kterou bolelo úplně všechno, její kamarádka spala přes celou postel a měla pocit, že hrála fotbal a ona byla balon.

,,Můžeš si za to sama." Překřížila nohy a v rukou držela hrnek kafe. ,,Dobré ráno." Pozdravila dívky Emily. ,,Dobré." ,,Dobré, jak ti je?" Zeptala se Nia. ,,Zatím dobrý, uvidíme, jestli to vydrží." Protáhla se a šla si udělat čaj. ,,Co se děje?" Ozvala se Susan, která to absolutně nepobírala. Ty dvě se po sobě podívaly, zapomněli na to, že ona to neví. ,,Já jsem ti to předtím chtěla říct, ale po tom co se stalo, jsem se bála jak budeš reagovat." Podívala se na blondýnku u které hledala oporu, ta se na ni povzbudivě usmála. ,,Víš, ono se to tak nějak stalo a já jsem otěhotněla." Poslední slovo zašeptala, jako by se styděla, Susan na ni s otevřenou pusou hleděla, zase nebyla schopna reagovat.

,,Mrzí mě to." ,,Proč? Buď ráda." Probrala se, Emily jí vysvětlila, že ji to mrzí kvůli ní, Susan ji ujišťovala, že je v pořádku, že je za ni ráda, ani se nemusela ptát čí je to dítě, bylo jí to jasné.

Emily a Stephanie odešly do práce a zrzka zůstala v bytě sama, hledala všechny své věci a nosila je do pokoje, aby to potom měla jednodušší a hlavně se potřebovala zaměstnat, aby pořád nemyslela na jiné věci na které teď myslet nemohla, musela totiž ještě chvilku zůstat v Anglii.

Ozval se zvonek, bzučákem otevřela vstupní dveře a nechala pootevřené dveře do bytu.

,,Emily tady není." Řekla rovnou, když uviděla svého kamaráda. ,,Já vím, jdu za tebou." ,,Aha, tak jo."

Thomas musel Susan všechno říct, ona odmítla mluvit, dokud to neřekl on. Toto totiž bylo opravdu šokující zjištění, do té doby je nikdy neviděla jinak než jako kamarády a teď dítě.

Musel mluvit dokud neuznala, že ty informace co jí řekl stačí, vypadal, že se zhroutí nerad mluvil o sobě, tak si nepředstavoval setkání s kamarádkou.

Konečně se dočkal toho proč přišel, chtěl zjistit jestli je na tom skutečně tak jak tvrdil jeho kamarád.

Byl spokojený, Charliem totiž měl pravdu, jen neseděla jedna drobnost, byla smutná i když dělala, že není.