TENTO PŘÍBĚH SE NEODEHRÁVÁ VE SVĚTĚ DR STONE. Tento příběh se odehrává v normálním životě. Mladá y/n Ishigami bydlí se svým bratrem Senkem. Je to mistryně světa v lukostřelbě a i v jiných sportech. Je velice nadaná. Jednou ve škole potká kluka do kt...
Ráno jsem vstala v 5 hodin ráno. Rychle jsem se oblékla do sportovního a svázala jsem si vlasy do vysokého culíku. Pak už jsem jenom čapla sluchátka a telefon ležící na stole a mohla jsem vyrazit. Ještě jsem radši Senkovi nechala vzkaz že si jdu zaběhat do parku, ale on bude stejně spát až do 10. Vyšla jsem tedy z bytu a namířila jsem si to rovnou k parku. Tohle nedělní ráno bylo jako stvořené pro to abych se šla ráno proběhnout. Všude zpívali ptáci a k tomu ten krásný zvuk listí, řeky a jemného větříku. Ani jsem si ty sluchátka nedávala do uší. Radši jsem při běhání poslouchala přírodu.
Něco kolem 6 jsem si sedla v parku na lavičku a v klidu jsem odpočívala. Zavřela jsem oči a zaposlouchala jsem se do zvuků kolem sebe. Nikde žádná auta, nikde žádné masy lidí. Jenom já a příroda. Po chvíli jsem se zvedla ale hned vzápětí už jsem ležela ve svěží ranní trávě. Zavřela jsem oči a na chvíli jsem se nechala unášet do světa snů.
Po asi půl hodině jsem se trhnutím vzbudila. Nikde nikdo. Ale já bych mohla přísahat na svoji duši že jsem před chvílí uslyšela dívčí křik. Rychle jsem se zvedla. Nastražila jsem uši a zaposlouchala jsem se.
Nic
Nic
Nic
???: aaaah
Tohle bylo ono. Dívčí křik. Na nic jsem nečekala a rychle jsem se rozběhla směrem odkud křik přišel. Vplížila jsem se do zašlé uličky. V ní jsem uviděla partu kluků a jednu dívku. Asi mého věku. Dívka byla skrčená na zemi a brečela. Potom k ní přišel jeden kluk(asi jejich ,,velitel").
Kluk: ale neboj se nás, my si s tebou chce jen užít😘
Dívka: ne, prosím ne. Já nechci
Dívka to říkala mezi jejími vzlyky. Rozhodla jsem se že zakročím. Vyšla jsem do uličky a zařvala jsem na ně:
,,hele vy blbci, jestli máte nějaký problém s touto dívkou tak si to vyřiďte se mnou. Tato Dívka je teď pod mojí ochranou."
Kluci se mi začli smát. Smáli se tam ještě chvíli ale když se potom na mě podívali a uviděli že to myslím smrtelně vážně tak jim zmizel úsměv z tváře. Ten jejich velitel se ozval:
Kápo: jestli to chceš racionálně vyřešit, tak se se mnou pojď prát
,,žádný problém"
Ušlíbla jsem se na něj a dala jsem mu tak najevo že se ho nebojím. Všichni ustoupili stranou aby bylo v uličce místo. Jejich velitel zašel za jedním klukem a vzal si od něj basebolku. Na nic jsem nečekala a udělala jsem bojový postoj. Byla jsem připravený na jakýkoli útok. Chlapec se proti mně rozběhl. Chtěl mě udeřit ale já jsem mu úplně lehce uhla. Takových útoků zkusil asi 5. Potom jsem začala jednat. Rozběhla jsem se proti němu a vyskočila jsem. Ve vzduchu jsem ho kopla do jeho pravého spánku. Omráčený se skácel k zemi. Ostatní se na mě jen udiveně koukali. Dalších 5 se zvedlo a namířilo si to cestu přímo ke mně. Byli otravní a já už jsem chtěla jít domů. Měla jsem celkem hlad a tak jsem to chtěla mít za sebou. Všech 5 jsem během 10 sekund sejmula. Zbytek se na mě koukal se strachem v očích. Nejspíš už je to přání přešlo, protože ke mně přišli 2 kluci a omluvili se mi za potíže. Poté s pomocí ostatních odvlékli někam omráčené těla. Dívka se mi potom vrhla kolem krku. Objímala mě a brečela při tom.
,,Neboj už ti nijak neublíží. Ne dokud jsem tu já."
Řekla jsem jí konejšivým hlasem a přitom jsem jí hladila po vlasech. Když se uklidnila tak mi poděkovala a představila se mi.
???: děkuji ti moc za mou záchranu. Já jsem Yuzuriha Ogawa.
Ups! Gambar ini tidak mengikuti Pedoman Konten kami. Untuk melanjutkan publikasi, hapuslah gambar ini atau unggah gambar lain.
