Lepšia budúcnosť

Nový Začiatok

~Pohľad z minulosti~
Pohled Deku:

2016

"prosím stoop prosím přestante.." drželi mně za ruce zatím co můj kamarád.. Teda kacchan my daval rány, silné rány.. Ani nevím kdy přestali. Ani nevím proč to dělá nikdy sem mu nic neudělal a v minulosti sme byli i přátelé co se změnilo.. Deda kachan se změnil začal se jednou chovat jak debil..

Přišel sem domů-

"ahoooj Izuku" křičela moje mamka zatím co ja stal bez duše na chodbě přišla s kuchyně do chodby a viděla mne dobiteho jak stojím jak duch..
Přišla ku mne a ptá se "Izuku zase se to stalo? Řekl si že ti už dali pokoj.."
Objala mne mamka by i něco udělala ale řekl sem že ja to vyžeším takže sem ji nechtěl sem ani zatahovat.
Otce nemám pri zemřel před min narozením nemám jinou rodinu jak mamku moje rodina od táty je neznáma a mamkina je tak niak taky oba mamka je jedináčik a oba její rodiče taky takže nemám žádné bratrance a sestřenice k tomu babička a deda sou už na onem světě.. Šikanuji mne kurva řeknu si všechno je na piču ja už nemůžu... Prostě nemůžu..

2017

-o 1 rok potom-
Je mi 15 mněl jsem jít na uměleckou školu ale dopadlo to niak jinak... Právě teď vinášim krabice z mého pokoje z mého bytu deda mamkinho ale chápem se je ki trocha smutno jsem tu celý život.. A teď musím odejít teda chci odejít půjdu na umeleckú školu někde jinde rád kreslím prostě celkově rád mám umění ale těším se na nový lidi..

2020
-

o 3 roky potom-
Je mi 18 moje matka moje matka jediná rodina kterou sem mněl je pryč je kurva pryč musím se naučit stát na vlastní nohy.. Stále se klepu.. Kde je teď moje moje máma?! Asi před měsícem umřela.. Na rakovinu.. Moje máma kurva?! Mne život nemá rád.. Jediné co sem kdy mněl je v prdeli..

2022
-o 2 roky potom-
~Přítomnost~
Je mi 20.. Aspoň myslím po matičné smrti sem se dostal do depresiu chvíli byl v nemocnici nebo blázinci kto pozná rozdíl... Nebo co asi už umíram hehe.. Prosím zapte mne..

Šel sem rozklepany po ulici v černé mikine a černých teplácich.. Do někoho sem vrazil.. "P-p-p-promiňte" vikoktal jsem se "ne v pohodě" kouknul na mně a ja na neho mněl rozdelené vlásy jedna strana byla bílá a druhá červená oči mněl taky každé jiné na jednom oku mněl jizvu ale jeho obličej byl i tak hezký.. "helee seš v pohode třeseš se..?" řekl.. Odpověděl sem "sem ale už musím jít ahoj" odešlel sem než.. Chitil mně za ruku "počkej vážně si v pohodě možná tě neznám ale nevipadáš v pohodě nechceš jít ke mně? Se uklidnit nebo na jídlo?" nechápal jsem známé se tak 2 minúty a už mne zve k němu domů?
"nechci ti být příteš radši půjdu domů..." tuhle větu sem nechápal neměl jsem domov jen 4 steni a podlahu a postel neměl jsem k tomu malému podnájmu žáden vstah a nazivat to domovem bilo těžko... "kde bydlíš? Doprovodím tě" heh vážně?! "na konci ulici.." šli sme deda ke mně sice sem vipadal že brzo ondlim koukal na mně jak na idiota.. "dady bydlím v podnájmu.." koukal na mně spůsobem jako to si děláš prdel?! Hned sem uznal že je bohatý přeci kdyby byl jen Troška na tom hůř stačilo by mu to.. "dobře a můžu ještě něco?" zeptal se "co by ti bylo?"
"tvoje telefonní číslo? Jaké máš?"
Wow tohle mně prekvapilo řekl sem mi moje číslo a podal mi ruku "jsem Shoto Todoroki" začervenal se "Izuku Midoriya" řekl sem s jemným úsměvem "Tak ahoj Izuku ještě tu zavolám" nejde na ti niak rychle? "ahoj shoto"...

Bylo už hodně pozdě ale mně to bylo jedno proč ne spím tka 2 minúty denně... Heh.. Začalo mi psát neznáme číslo

Chat
??? : Ahoj Izuku to jsem ja ten kluk z dneška chci se zeptat možná na to jdu niak rychle nechceš zítra na večeři? Nebo někdy jindy?

Izuku: klidně. Kdy chceš ty?

Shoto: můžeš třeba zítra?

Izuku: fajn kde a kdy?

Shoto:přijdu pro tebe mohl bys kolem sedmé?

Izuku: dobře děkují zatím pa

Shoto: ahoj..

Konec chatu

Ach jo asi půjdu utapet svoje depky v televizi zvedl jsem se a šel koukat televizi..

Pohled shoto:
Od doby co jsem šel domů sem na něho myslel je to jako láska první pohled prostě věděl sem když jsem ho viděl že je něco jinak vipada milé ael zraněné... To je mi líto proto mu chci pomoct. Hned jsem věděl že je něco špatně jeho oči říkali o pomoc.. Když o tom mluvíme mněl je krásně opravdu moc.. Byly krásně zelené byly krásne. Stjene jako jeho vlasy chci ho kurva.. Neznáme se anu den a ja už bych ho žádal o ruku i když jediné co vím kde bydlí a jak se jmenuje a něco s ním není okey budu se mu snaží pomôcť tomu roztomilénu stvoření..

Pohled Deku:

Troška sem si to v hlavě rovnal když sem začal byl večer chvíli před tým když my psal shoto a teď je druhý den 11:54 ještě sem nespal yeeeey okey začnu asi od začátku kurva už se nebudu litovat matka by to nechtěla.. Prostě mám asi kámoše a vše půjde normálně buď půjdu na výšku nebo do práce..

<čas potkani>

Tak deda už bylo sedm a jemně se stmívání.. Šel sem dolů kde už čekal ten [člověk] shoto je hezkej.. Vážně hezkej.. "ahoj shoto" řekl sem radostně rád ho vidím i když jentk divné ja a někoho rád vidět? "ahoj Izuku.." řekl a trocha se červenal....
"kam jedem?" zajímalo mně "někam na večeři? Co třeba ta restaurace na konci ulice?" bože tam?! Nevím prostě se mi tam nelíbí.. "aha tak fajn" jeli sme do restaurace celou dobu bylo náramně ticho.. Sedli sme si za stůl "dobrý den co si objednáte"
Izu: "Dobrý den dám si palačinky s ovocem a šlehačkou a zmrzlino" lehce jsem se usmál
Todo:"dobrý ja si dám asi tohle mäso na omáčce" pane bože on se usmál je tak roztomiléj
Servírka: "dobře do 15 minút je to tady"
Když nám donesli jídlo tak sme byli ticho asi málem na konci jedení my todo řekl "Hele izu děje se něco už od chvíle kdy sme se potkali mám pocit že te něco trápí nevím co kdy a jak ale proste chci ti pomôcť" musel se vikokat..
"ne vše je ok" dal sem fake úsměv
Chitil mně za ruku "nevypadá to tak.."
Asi ne viď?.. "Hele todo.." řekl sem mi všechno úplně až oo teď od úplného začátku bylo to divne... Ale bilo fajn ho vidět jak mne poslouchá.. Když sme zaplatili šli sme vén už byla tma ale Shoto chtěl ještě semnou někam jet dal mi ruce na oči (byl ze zadu) a jeli sme cesta byla dlouhá a náročná ale byly sme tam dal ni ruce pryč.. Pane bože.. Všude svítili hviezdy a svietilka byli sme na mostě kde byly takové podsvícené lavičky a hodně lidí ale bylo i místo pro nás prostě krása... Pak sme šli domů deda on mně.. No on chtěl abych šel k němu co sem mněl dělat říct ne?! Jasně jel sem proč ne? Také otázka proč ano "Hele klidně spi v mé posteli ja budu na gauči kdyby něco řekni" dal mi niake oblečení a když vyšel ze sprchi švihl těma valasama mě oči se jaksi zaleskli

Šli sme spát ja na postel která voněla po shotovi a on na gauč.. Usnul jsem což je velice vzácné ale začal smw vidět jak moje máma umírá a všechno zlé.. Začal sem křičet v černé místnosti nevím jestli to bylo slyšet... Pak sem ucítil teplo dvě hřejivé ruce a tělo.. Prřitiskl jsem se a spal trocha pokojněji dál..