Kiran [ONC 2023]

3. kapitola

„Docela pěkně vítáš nejvyššího čaroděje," promluvil nakonec příchozí. Zezadu mu sebral skleničku a měl sto chutí ji odhodit. Ještě by to však musel vysvětlovat a na to fakt neměl sílu. Když Kirana přibíral mezi čaroděje, věděl, že si na sebe vzal příliš velkou zodpovědnost. Ale muž mu každý den dokázal připomínat a zpochybňovat, jestli vůbec udělal dobrou věc. Čarodějové sice nebyli dobráci od kosti, ale určité zásady se jich také týkaly.

„Myslel jsem, že to bude někdo z lovců," hlesl Kiran a natáhl se zpět pro rozpitou skleničku. Než to však stihl, slyšel jediné lusknutí a sklenička se roztříštila.

"To byla moje nejoblíbenější sklenička," šeptl smutně a setřásl ze sebe střepy. Nebylo jich mnoho, ale u jednoho cítil, jak se mu i přes kalhoty zařízl do nohy. Taky by mohl dávat větší pozor na to, co vlastně dělá. To, že má nervíky neznamená, že je musí předvádět na mých věcech. Nahlas by to však neřekl. Kdyby ho vyhodil, mohl by skončit na ulici jako nejnuznější z lidstva. I když měl našetřeno, na podobný byt by to jistě nestačilo. Ale z myšlenek ho vytrhnul hlubší hlas, než slyšel normálně.

„Budiž ti odpuštěno, ale je nějaký důvod proč tu jsem. A lovců se to také částečně týká." Konečně řekl něco, co alespoň trochu naznačovalo téma jejich konverzace. Obvykle tedy mluvil on a Kiran jen poslouchal, ale nyní to vypadalo, že se ke slovu také přece jen dostane. Tušil však také něco jiného. Okamžitě věděl, že přijde kárání. Bomba v jeho mozku vybuchla a filtr slov přestal fungovat. Naklonil se směrem dopředu a zahleděl se na muže, který pro něj měl znamenat zákon.

Něco bylo ovšem špatně. Cítil z něj podivnou energii, jako snad ještě nikdy. Nebo si toho jen nevšiml? Klepl s hlavou, aby onu myšlenku dostal pryč. Byl to přece nejvyšší čaroděj, který zajišťoval nejen bezpečí, ale také ochranu celému podsvětu.

Kiran se rozhodl nasadit jednu ze svých bezstarostných masek. Nemohl a nechtěl, aby mu na jeho myšlenky přišel. Bylo by to jen otázkou času, kdy by ležel zkroucený na zemi. Případně proměněný zpět v člověka. Sice věděl, kolik energie by ho to stálo, ale jistě by to riskl. Promluvil a doufal, že muž nic nepozná: „Tak co jsem provedl tentokrát? Nebo je toho víc, jako to na mě házela Amara? Ještě bys mě teoreticky mohl vyhnat od čarodějů a bylo by to naprosto dokonalé. Nebo nic takového neplánuješ? Protože já si to tu docela oblíbil."

„A proč bych to měl dělat? Jsi podsvěťan. Spíš mě překvapuje, že tě tam vydrželi tak dlouho," dořekl a zasmál se.

Kiran měl však problém pozvednout i mírně koutky. Nepřišlo mu to zas tak vtipné, jak si nejvyšší myslel. Hlavně stále nechápal, proč za ním přišel. Znal se s ním, dokonce ho učil i to co uměl. Ale to bylo tak nějak všechno. Maska mu padla na zem, a to zrovna ve chvíli, kdy se čaroděj otočil.

„Dobře. Asi bych měl jít ven s tím, proč jsem přišel, že?" řekl konečně něco smysluplného. Pochopil, že na špatné vtípky měl spoustu jiných kamarádů.

„Minimálně by to bylo dobré, Sarumane. Na srandičky nemám zrovna moc náladu. Ovšem díky tomu, jaké postavení máš, tak si nemůžu skoro nic dovolit."

„Mluvíš jako lovec." Skoro to vypadalo jako kdyby si chtěl odplivnout, což bylo podivné i díky tomu, že i on měl mezi lovci své přátele. Nebo alespoň tomu tak bylo. Poté se však zasmál. V Kiranovi to však zanechalo podivný pocit, který jen podporoval jeho předchozí myšlenku. Nebo snad reagoval na jméno, kterým jsem ho oslovil?

„Cože?" Vyhrnul, protože skutečně nechápal, co to bylo za narážku. Jen málo lidí vědělo o jeho pravém původu, a i když byl jedním z nich, nikdy to nenadhodil. Pouze ve vtipu a nyní to však nevypadalo na ten důvod.