Target (CZ)

Twenty-One

Destiny:

Vřel ve mně vztek. Nabila jsem si pušku a vší silou jsem vyrazila domovní dveře. Tak vy zmetci, vykliďte mi cestu. Pomyslela jsem si v duchu a vystřelila jsem na prvního člověka v černém. Zahlédla jsem Jonese, který vyběhl nahoru po schodech a já se rozeběhla za ním. Spodní patro bylo čisté.

Viděli jsme, jak se pral Ryan s nějakým chlapem, který následně přepadl přes zábradlí na zem. Z posledního pokoje se proti mě s nožem rozeběhnul jeden chlap. Při běhu na mě vyskočil a jeho nůž mířil přímo na mě. Držel ho jako dýku a já ho ztěží odkopnula. Chytila jsem ho za zápěstí a jedním silným kopnutím jsem mu zlomila ruku.

Napřáhla jsem ruku a silně jsem ho udeřila do tváře. Překroutila jsem mu ruku za zády a nakonec jsem ho praštila hlavou o zeď.

,,Máme jednoho v zajetí, ale odnesl to Staroušek a Hunter pro kterýho si jede sanitka. A Jack... Ten už to má za sebou." Řekl klidně a potichu Ryan a Jones ho poplácal po ramenu.

,,Nejen Jack." Dodal Jones. ,,S Fredem je to taky v prdeli." Zanadával Jones a povzdechl si.

Objala jsem je oba. V duchu jsem nadávala. Dívala jsem se přes vyražené dveře na ležícího Starouška. Hrudník se mu občas zvedl, ale více mě děsila ta krev kolem něj. Nehybně jsem se na něj koukala, aniž bych si uvědomila, jak jsem si kousala ret a pevně držela své ucho.

***

Jela jsem jediná s Hunterem v sanitce. Ostatní poslali jediného z protivníků FBI Mikeovi. James jel s ním a on vypadal mlčenlivě a pravděpodobně nechtěl nic říct. Tiskla jsem ruce v pěst a držela jsem zatnuté zuby. Jones na tom nebyl o nic lépe. Nabil si svůj revolver dokonce dvakrát. Mike ho musel uklidňovat a donutil ho, aby si odložil zbraň.

Staroušek na tom byl hůře než Hunter. Takže odletěl vrtulníkem do blízké moderní nemocnice.

Hunter měl nasazenou kyslíkovou masku a oči měl pootevřené. Pochybovala jsem o tom, že celý svět vnímal.  Občas zavřel víčka k sobě a pak zase pootevřel.

Cítila jsem, jak jsem se nechtěně usmála a pocítila jsem se jako v jeho kůži dneska u jezera.

Nenuť mě to udělat. Pomyslela jsem si a hned na to jsem se napomenula, jak absurdní jsem v té chvíli byla.

A tak jsem to udělala.

Chytila jsem ho pevně za ruku a zkoumala jsem jeho obličej. Pootevřel oči a zase je zavřel.

Držela jsem ho za ruku celou cestu do Los Angeleské nemocnice.
A ani jednou jsem ho nepustila, i když se mi začala potit ruka.

Protože to byl Hunter. Můj parťák.

Jestli je tady nějaký čtenář anglických povídek, tak Vám oznamuji, že jsem si založila účet, kam budu psát anglické příběhy. @PandaLov33r
A jinak jsem tuto část přidala přesně o půlnoci místo spaní, což Vás určitě moc zajímá. Luv ya-K