MOC NAD TÍM PŘEMÝŠLÍŠ [YOU'RE THINKING ABOUT IT WAY TOO MUCH]

Zlomený milenec

Štěstí zakryje smutek,
zamkne ho do zásuvky a nepustí ho ven dokud nebude pryč.
Jeden milý skutek,
zláme mi záda jako železná tyč.
Bílou vlajku vztyč říká mi můj ošemetný mozek.
Tikajicí dynamit převlečený za kotě,
množství mé lásky kterou změnil do trosek,
tlačí mě jako kámen v botě.
Vyndám ho až to začne bolet,
až budu v posteli sedět a přemýtat nad uplynutím promrhaných let,
Strávených s tebou a mnou,
až po uši zamilovanou.
Slzy závodí po mé tváři, kdykoliv si vzpomenu na tu záři v tvých očích.
Nefalšovanou, lásku kterou jsem ti dala a hodiny co s tebou jsem promrhala nikdy nezískám zpět.
A tak si teď přeji abych se vrátila a dynamitu se obloukem vyhla.
Možna bych teď nebyla tak splihlá.