Nara Kasumi [Jujutsu Kaisen]

XX.

Hmm, takže to odstartovalo všechny výpadky a náhodné zbělení tetování. Zajímavé...

Tak momentík.

Vyběhla jsem z chrámu se podívat, kde to vůbec jsem.

Opravdu to byl řecký chrám a opravdu byl celý z mramoru. Páni, kdyby to chtěl někdo postavit teď tak by musel být hodně bohatý. Celá stavba byla obrostlá liánami, před ním rostly popínavé růže a celé to působilo pohádkově. Teda až na to, že to působí jako na ostrově a dál už je jen moře, rudé moře. A když myslím rudé, tak nemyslím to, kde je Suezský průplav. Bylo zbarvené do rudě červené.

To jen pobídlo mou zvědavost, a tak jsem došla ke břehu. Čupla jsem si a ponořila ruku do vody. Až pozdě mi došlo, že to byla chyba. Po vytáhnutí byla celá červená. Kdyby to byla normální voda, tak nic nejde vidět, nic to nezanechá.

Dobře teď mě učitelka chemie asi zamorduje, protože nám ve škole dokola opakovala, že nic nesmíme ochutnávat pokud nevíme co to je. No jednoduše jsem si olízla ruku. Hned jsem to vyflusla. To je krev...

Ještě vědět čí...

A jako zázrakem jsem si všimla až nemožné cedulky. Jako vážně, v kterém vesmíru se dává cedulka k moři, co to je? Já to třeba nikde neviděla.

Byla tam napsaná básnička o krvi nepřátel, které jsme se Sukunou zabili... Proč jsem si to nepřečetla dřív?! Já to dala do pusy! Aaaaaa

Já snad zešílím. A aby toho nebylo málo pocítila jsem hlasité bouchnutí vlastního srdce. Doufám, že to nebyl jed.

To jsem vyloučila jakmile jsem slyšela z toho chrámu hluk, tedy hlasy, hlasy mých spolužáků. Sprintem jsem to vzala k chrámu, který se nacházel třicet metrů ode mě.

,,Musíte dělat takový hluk?" Zeptala jsem se naoko vyčítavě. ,,Kasumi!" Přiběhl Itadori a věnoval mi své medvědí objetí. ,,Co tu děláte lidi?" Zeptala jsem se opravdu zaujatě. ,,Pán Dokonalý ti chtěl obnovit pečeť, ale podělal to a dotknul se tvé duše, což zapříčinilo, že nás to vtáhlo dovnitř." Řekla skepticky Nobara a poukázala na vtipně vypadajícího Fushigura, který vypadal jako by se chtěl propadnout do země. ,,Aha." To je to jediné co jsem se odhodlala říct.

,,Kde to vůbec jsme?" Zeptal se Yuuji, když mě pustil z objetí. ,,Podle všeho ve vrozené doméně." Rozhledl se Megumi, nebo jak ho Kugisaki nazvala Pán Dokonalý.

,,Hustý, a to červený je co?" Rozzářily se Yuujimu oči jakmile spatřil krvavé moře. ,,Být tebou tak to nezkouším, je to skutečná krev a fakt odporná..." Vsadím se, že kdybych to napsala v chatu, tak napíšou jen tři tečky. ,,Tak moment ty jsi to zkoušela?" Zeptal se nechápavě Megumi jako bych byla nějaký idiot. ,,Nooo jo?" Teď jsem se trapně cítila zase já. ,,Proč bys to dělala?!" Zeptal se už fakt zoufalým hlasem. ,,Noo, jak bych to řekla. Nikdy nevíš co to je dokud to neochutnáš..." Poškrábala jsem se za krkem. Nobara jen nechápavě stála na místě a nejspíš se ptala sama sebe proč nejsem v psychiatrické léčebně.

,,Tý cedulky jsem si všimla až potom no." Ospravedlňovala jsem svůj čin. ,,Cedulka!" Plácl si dlaní přes obličej a nevím jestli brečel nebo se smál nad mou demencí. Možná obojí.