Nara Kasumi [Jujutsu Kaisen]

XVIII.

Vedle mojí posteli seděl Yuuji a spal. ,,Itadori?" Zašeptala jsem k němu. Na jeho tváři se stvořily ústa a otevřelo se jedno oko. ,,Takže Kasumi?" Zeptal se dost známý hlas Sukuny...

Strnula jsem na místě a přemýšlela jestli se odkulhat pryč, nebo zůstat a žádat vysvětlení ohledně mé minulosti. Sukuna se uchechtl nad mým výrazem. ,,Jen se ptej." Poznal to a potichu se pochechtával, ale dost hlasitě na to, abych ho slyšela. ,,Kdo jsem?"
,,Přece Nara Kasumi." Vysvětlil jako by to bylo jasné. ,,Ty víš jak to myslím." Zvýšila jsem hlas a zúžila zorničky.

,,Jen klid bohové, furt stejně výbušná." Zamrmlal. ,,Tak mi odpověz na mou otázku." Založila jsem si ruce na hrudi. ,,Fajn, fajn." Povzdechl si unaveně.

,,Čím mám začít? A aby bylo jasno jsem teď přehnaně milý, i když nemusím."

,,Tak třeba cos mi udělal, že jsem měla ty vidiny?" Zeptala jsem se slušně, aby vůbec něco řekl, ale on si ani mé snahy být milá nevšiml. ,,Co bys čekala? Uvedl jsem tě do šoku, aby se ti vrátily vzpomínky na tvé minulé život, ale jsem si jistý, že to už víš od toho bělovlasýho, tak proč se ptáš?" Zeptal se arogantně. ,,Jo až na to, že já se ptala co jsi udělal, a ne co se stalo." Promluvila jsem stejným tónem jako on.
Nakonec si znuděně povzdechl ,,Zašeptal jsem ti jednu jednoduchou větu, aby sis vzpomněla." Usmál se tajemně. ,,Co jsi mi řekl?" Trochu mi spadly víčka, kvůli větší únavě, ale snažila jsem se to ventilovat.

,,Angelus cecidit, flos sanguinis vivifica memoriam praeteritorum, memorias oblitus." Klidně bych se vsadila, že to byla latina. Asi poznám dva slova z celého, protože se podobají anglickým, ale jaksi zbytek mi uchází. ,,Z tvého výrazu, to nechápeš. Uh otrava. Padlý anděli, krvavé kvítko oživit vzpomínky minulé, vzpomínky zapomenuté." Zůstala jsem beze slov. Absolutně jsem nevěděla co říct. Jestli vůbec něco.

Nad mou reakcí se uchechtl, zase. ,,Chceš ještě na něco odpovědět?" Zeptal se překvapivě ukázněně. ,,Kým jsem kdysi bývala?" Vyslovila jsem první věc, která mě napadla. Nemohu lhát, opravdu mě to zajímalo. ,,Je to dlouhý příběh." Opáčil. ,,Času je dost."

Zhluboka se nadechl, což vypadalo i vtipně, kvůli tomu, že je teď vlastně jen oko a ústa.

,,V Zlaté době Jujutsu jsem narazil na jedno místo, vesnici plnou mágů a tvůj domov. Právě jsem vyhrál bitvu proti několika mágům, byl jsem naštvaný, protože mě zranili. Nejdřív jsem vyvraždil všechen dobytek, abych se odreagoval, poté jsem zamýšlel zabít pár děcek, ale ty jsi se tam přisrala a nařídila mi, abych se pakoval. Připadalo mi to vtipné, tak jsem tě vytáčel. Bylas roztomilá, když jsi naštvaná. Nikoho z těch lidí jsem nezabil a já se stebou setkával každý den. Celou dobu jsi pracovala a já kolem tebe chodil a říkal jak každého zmasakruju. Jednou ses tak naštvala, žes mi zabodla katanu do hrudi, a pak se rychle omlouvala, žes mi nechtěla ublížit. Jistě, že jsem se vyléčil, ale ty ses i tak pořád ptala jestli jsem v pořádku. Po asi dvou měsících se tě pokusili upálit kvůli velezradě. V podstatě jim šlo o to, že jsem tě stále nezabil i přes mou pověst.

Asi bych měl dodat, že jsi pocházela z mágovské rodiny.

No v naštvání jsem tam všechny zabil a zachránil tě z plamenů. Takže zatímco jsi byla v  bezvědomí, já jsem tě ošetřoval a hlídal. Po vyléčení ze spálenin jsi se ode mě nechtěla hnout, a tak jsi chodila po Japonsku se mnou a já tě učil o prokleté energii a kletbách.

Po jedné z krvavých bitev, kde jsi se proslavila jako Padlý anděl pomáhající démonovi. Nějací Jujutsu kouzelníci uvrhli kletbu, kterou je mi trapné říkat a taky už ji znáš od slepce s páskou." Ohromená příběhem jsem si málem nevšimla ani toho, že si převzal celé Itadoriho tělo a normálně seděl na židli. Nikdy bych si nemyslela že Králi kleteb bude něco trapné a zvláště tohle.

,,Budu předpokládat, že to byl můj první život a v ostatních se taky plno věcí stalo." Konstatovala jsem.

,,Jistě, myslím že v šestém životě, když jsi se starala o nějakého spratka, tak mágové zaútočili na vesnici, u které jsme se přenocovali a zabili toho fracka. Trochu ti ruply nervy a ty jsi celou vesnici srovnala se zemí společně s mágy a civilisty." Pousmál se nad vzpomínkou.

,,Nechce se mi vyprávět vše, takže ti bude muset stačit tohle. Na vyprávění moc nejsem." Zabrblal a založil si ruce na hrudi.