Ahoj, jmenuji se Sunim, je mi 23 let a bohužel jsem neplodný. Je to pro mě dost těžké, vždycky jsem chtěl být táta, ale díky mé neplodnosti nemůžu mít děti. Moje ex přítelkyně se se mnou rozešla kvůli tomu, že jsem ji nedokázal dát dítě, teď už má jiného a doufám že je šťastný.
¡Ay! Esta imagen no sigue nuestras pautas de contenido. Para continuar la publicación, intente quitarla o subir otra.
Tohle jsem já, já v celé své kráse. V životě se mi však ale vůbec nedaří, pracuji v jedné busanské firmě v kanceláři, je toho na mě hodně a kolikrát pracuji i 48 hodin. Ale moje myšlenky stále touží po děťátku, problém je v tom, že mě žádná slečna kvůli tomu nechce, to mě dost trápí.
Pokaždé, když jdu ve městě, tak vidím ty šťastné rodinky s dětmi i ty v kočárku, ubíjí mě, že já nemůžu taky mít tohle, moje sestra v tomhle životě to štěstí má, studuje v Austrálii a dobře se jí daří, ale co já? Nic, absolutně nic.
Jednoho podzimního večera, jsem byl konečně doma z práce, po sprše a zrovna jsem večeřel, ale najednou se ozval zvonek, já někoho čekám? Nikdo za mnou totiž nechodil, tak jsem byl zmatený, šel jsem tedy otevřít, koukám kolem sebe a tam nic, pak kouknu na zem a tam byl obrovský košík, tak jsem si ho vzal dovnitř domů a zavřu za sebou dveře.
Košík jsem položil na stůl do kuchyně, na dece, která byla na tom košíku jsem našel dopis, říkajíc:
"Drahý Sunime, vím, že nemůžeš mít děti, ale moc bys je chtěl, proto přijmi tento dar, nemohu se o něj starat a vím, že u tebe se bude mít nejlépe, dej mu jméno jaké chceš. Gratuluji!! Jsi novopečený tatínek!! Doufám že ti děťátko bude dělat jen radost a ty budeš šťastný. S pozdravem dvoje sestra❤"
Dopis jsem si přečetl, děťátko? Novopečený tatínek? Já? Dopis jsem hned odložil a rozbalit jsem deku, bylo tam opravdu miminko, dojatě jsem se usmál, bylo podobné mé sestře, tudíž bylo trochu podobné i mně.
Miminko jsem vyndal z košíku a vzal jsem si ho do náruče, slzičky štěstí samozřejmě nechyběly. Je to chlapeček nebo holčička? Nevím, ale myslím, že to zjistím hned.
Je to chlapeček, ale jaké jméno mu dám? Musím se nad tím zamyslet, teď je asi důležité, abych mu nakoupil to co potřebuje, hned jsem se oblékl a do šátku jsem si miminko přivázal k sobě na hruď a vyrazili jsme do centra.
Lidé na mě koukali, cítil jsem se zvláštně, ale byl jsem moc rád, že toho chlapečka mám. Šli jsme do obchodu pro děti, nejprve jsem koukal na dudlíčky, moc jsem nevěděl, který vybrat, naštěstí za mnou přišla hodná paní a pomohla mi s výběrem a vysvětlila mi jak a co mám miminku koupit.
Správný dudlíček a pro jistotu i náhradní + takový ten řetízek na dudlíček, který se připne na obleček miminka, aby se dudlíček neztratil, dál lahvičku na mlíčko, taky i samozřejmě mlíčko, plenky, vlhčené ubrousky, přebalovák, krémíky na prdelku, dětská mejdlíčka, vaničku a taky kočárek, bylo toho opravdu hodně.
Všechno jsem to koupil a miminko jsem dal do kočárku a věci do košíčku pod kočárkem. Samozřejmě jsem mu koupil i věcičky, oblečení, hračky a postýlku. Doufám že budu dobrý táta, dám mu vše co potřebuje, teď už věřím na lásku na první pohled.
Sumin...Ano, bude to Sumin, je to podobné jménu mému. Malý Suminek usnul v kočárku a mně kručelo v břiše, tak jsem se rozhodl jít na sushi.
Jedl jsem, malý spinká a pak jdeme už konečně domů, postýlku jsem mu sestavil a jeho oblečky jsem dal do pračky a nechávám je vyprat.
Když se Suminek probudil, tak plakal, už měl asi hladík, tak jsem mu udělal mlíčko a a dal jsem mu ho. Suminka jsem držel v náručí a lahvičku jsem mu držel, on krásně bumbal a koukal mi do očí, on je tak kouzelný, taky mě chytl za ruku jeho malýma ručičkama, jsem dojatý a neskutečně šťastný.
Poté jsem ho přebalil, zvládl jsem to lépe než jsem čekal, pak jsem ho oblékl do spacího bodíčka. Vyprané prádlo jsem pověsil, a pak jsem si dal taky pyžamo, Suminka jsem si dal k sobě do postele a lehl jsem si s ním.
On si lehl na bok a jeho malou ručičku mi dal na tvář a spokojeně si dudlal svůj nový dudlíček, který jsem mu předtím vyvařil. Nad jeho gestem jsem se jen usmál a přitulil jsem se k němu a jakoby jsem ho opatrně objal, samozřejmě jsem nás zakryl.
Suminkovi jsem dal malinkou pusinku na jeho maličké rtíčky a usmíval jsem se ,,Dobrou noc Zlatíčko." Zašeptal jsem mu s úsměvem a pomalu jsem s ním usnul.
Malý spinkal asi dvě hodiny a pak se probudil a zase plakal, byl čas na mlíčko a tak jsem mu ho dal. Takhle to bylo každé dvě hodiny, moc jsem se sice nevyspal, ale pro něj bych udělal první poslední.
Zavolal mi šéf, potřebuje mě v praci, já se mu omluvil, že mám doma miminko a nemá ho kdo hlídat, šéf je fajn chlap a dovolil mi vzít si Suminka s sebou do práce.
Tak jsem nám zabalil věci, hlavně pro Suminka, doufal jsem že to spolu zvládneme. Suminek hajzl v kočárku a vyrazili jsme do mě kanceláře, kolegové a kolegyně se rozplývali nad mým děťátkem, dokonce i někteří řekli, že mi je podobný, no ještě aby ne, když je to biologicky miminko mé sestry.
Došli jsme do kanceláře a Suminka jsem si vzal do náruče a pracoval jsem na počítači, malý je naštěstí hodný a nezlobí, jen si něco roztomile brumlá, když mu tečou slinky, tak mu je utírám a usmívám se na něho.
Hned se mi pracuje líp, když mám svého synka u sebe, ale když uslyším něco, co zní jako "táta" tak se jen na malého zamilovaně usměju.
,,Suminku, řekni táta." Řekl jsem mu milým tónem s úsměvem, snažím se ho to naučit a to moje zlatíčko to dokázalo, můj maličký chlapeček to dokázal, řekl své první slůvko, jsem na něho moc hrdý.
Suminek to opakoval pořád dokola, byl jsem moc šťastný, malý rostl velmi rychle, už pomalu papal i přesnídávky a tak, jeho první krůčky byly nezapomenutelné, ťapeme spolu za ručičku a už jsou vidět i první zoubky, už i povídáme.
Jsem moc vděčný za to, že Suminka mám, on je moje všechno a díky němu jsem šťastný, on mi dal ten pocit, že jsem táta, někdy je to opravdu těžké, jak pracovně, tak finančně, ale zvládám to, pro svého synka všechno na světě.
