život je proti mě 1

hi my toxic family

Balím si věci a zároveň se koukám kdy mi jede vlak do PRAHY! ano do Prahy. Město plné zážitků, plných hezkých kluků, plných opilců, mých bývalých spolužáků, lidí co mě v životě zradilo a co mi nejvíc ublížilo a taky hodně mých ex, ale tak nevadí všechno doufám dopadne dobře... Fajn zpátky do reality... Balím si věci a zároveň se koukám kdy mi jede vlak do Prahy. "Nikolo co tam tak dlouho děláš za chvíli ti jede vlak!!!" Volal na mě opilí táta, který nevěděl, že jedu autobusem do jednoho města a tam přestupuju na vlak do Prahy, kde na mě bude čekat snad jediná kamarádka na týhle planetě "jo už jdu" odpověděla jsme a došla do kuchyně, kde máma čekala s penězi v ruce. "Tu máš peníze ať se dokážeš nějak uživit, než si najdeš práci, pokud si nějakou vůbec najdeš že ano" dopověděla máma a vrazila mi do ruk ty peníze "jo neboj nejsem, tak blbá už mám vyhlídnutou jednu práci jako uklízečka v hotelu" "jediná práce, která se na tebe hodí" řekl na to táta a máma k tomu dodala "stejnak jsme tě s tátou ani nechtěli" řekla a podala mi obálku "to si rozdělej až budeš ve vlaku" byla jsem překvapená, že mi člověk jako ona něco dala a nebo to bude jenom další past, která mě bude ponižovat, nevím co od ní už můžu čekat. Bylo 11:35 a já šla na autobus kam šel semnou jako doprovod a jako výpomoc s kuframa bratr. Došli jsme tam a bratr se na mě podíval "kdyby něco napiš, vím co jsi si prožívala a co si prožíváš a kdyby ti někdo urazil nebo schodil na zem svýma lžema neboj napsat" byla jsem překvapená, protože jsem to od něho nečekala. Autobus už byl v dáli a Martin (můj brácha) mě dal do ruk můj kufr, objal mě a řekl "drž se" a odešel... Já zůstala stát, ale už přijel Autobus, takže jsem musela nastoupit. Celou cestu jsme přemýšlela o tom jak teď začínám novou kapitolu života, jak teď jdu sama do světa plého radosti, překvapení a zrady a pokud tenhle pocit zažíváte, tak jsem zjistila, že to není jen tak. Není to jen párty atd... Je to jenom lekce do té doby dokud nenajdete správného člověka. Dojela jsem a musela jsem rychle běžet na vlak jelikož jsem měla 5 minut na přestup. Nakonec jsem to stihla a ve vlaku jsem si otevřela obálku psalo se v tom
"Ahoj tenhle dopis píšu pro někoho z mých tří dětí. A pokud si tohle čte Nikola Plachá, tak gratuluju. Seš v mém životě na prvním místě a pokud se k tobě, tak nechovám neboj, není to protože děláš v životě něco špatně, jen sem typ člověka, který lásku a pyšnost na své dítě nevyjadřuju, tak jak bych měla, protože jsem sama byla vychovávana v nenávisti a v stresu ze své rodiny. A pokud si to čteš v pubertě, tak doufám, že si užíváš a že nelajdáš život jako já. Pokud jsi ještě ve škole, tak se neboj a nestrachuj když dostaneš 3/4 či 5 z testu. Naopak máš v sobě něco jiného než malíře, učitele nebo něco jiného, tak se na sebe nezlob můžeš být budoucím hercem či youtuberem všechno je možný a já se s tebou loučím, měj se ráda, užívej, chlastej a všechno nejlepší do života.

Máma

Začala jsme brečet, protože jsem to od ní vůbec nečekala jakože "WOW" a tak jsem neváhala a začala myslet na něco jiného než stres a bolest v břiše, jelikož jsem nic od rána nejedla. Došla paní, která měla v ruce tác na kterém bylo jídlo a ptala se mě jestli nechci nějaké jídlo, řekla jsme ano, protože mě ten dopis, tak strašně rozveselil, že jsem měla chuť k jídlu. Už jsem byla skoro skoro v Praze a bylo to krásný! Poprvé někde na výletě!