Božské tři: První

Část 43 Ezy: Nový začátek

„Sorry já zapomněl, že ti jednou ujely spermie." Deanův sarkastický tón rozpoznám i bez nahlédnutí do jeho obličeje.

„To by stačilo!" Zařve ředitel a jeho příkrý hlas mě velice překvapí. „Jestli jsi přišel, abys po mě štěkal jako nevychovaný puberťák, tak odejdi. Mám spoustu práce."

Dean si odfrkne. „To by zajímalo, co máš namysli tou prací. Nemysli si, že nevím o těch výletech do Anglie za tou tvojí děvkou. Nejsem blbej. Podvádíš mámu s tou ženskou z Fin&Cor Company. Viděl jsem jak jí zíráš na kozy, když tu posledně byla na služebce."

Pan O'Conner na pár vteřin utichne. „S tvojí matkou máme určitou dohodu, kterou svým chováním nijak neporušuji. Takže se do toho laskavě nepleť. Je spoustu věcí, kterým stále nedokážeš porozumět. A ano, mám práci. Zrovna vyplňuji žádost o vyloučení pro slečnu Rodriguezovou, takže mě prosím omluv."

Okamžitě ve mě hrkne, když zaslechnu své jméno. Žádost o vyloučení? Oni mě vážně vyloučí? Přitisknu ucho ke dveřím jak největší šmírák a snažím se pochytit každé slovo.

„To neuděláš." Zaslechnu Deanův ztišený hlas.

„Co máš na mysli?"

„Nevyhodíš jí. Nevyhodíš Esperanzu."

Zaslechnu zvuk pokládání pera. „Nevím, kdo z nás dvou je v tomto institutu ředitel, ale myslím si, že jsem to stále já. Už při příchodu měla její složka víc záznamů, než kterýkoliv jiný student z Black Class. Má za sebou celou řádku školních trestů a při té čtvrteční akci se jasně ukázalo, že si nezaslouží být nadále studentkou Downfieldu. V pátek jsem hovořil se slečnou Tauwelovou, která je taktéž přesvědčená, že zde nemá, co dělat. Nemusím se ani obtěžovat volat Christině, aby mi mé rozhodnutí potvrdila."

„Ty do toho chceš zatáhnout Ministryni školství?"

„Jsem si jist, že Priscilla informovala svou matku, co se tu děje, ale ne Deane. Nehodlám informovat Christine. Jsme sice dlouholetí přátelé, ale škola je stále pod mou plnou kontrolou. Ministerstvo školství mi nemůže zasahovat do správy studentů. Toto rozhodnutí je čistě na mě."

„Tak proč ji chceš do hajzlu vyhodit?"

„Už jsem ti několikrát říkal ať se vyhneš vulgarismům... alespoň v mé přítomnosti. Sdělil jsem ti víc než dost důvodů, proč bych jí měl vyhodit. A slovo Priscilly je pro mě důležité."

Veškerá má naděje je tutam. Zadívám se na kliku s tupým výrazem. Měla bych vrazit dovnitř a obhájit se. Měla bych tam vpadnout a říct, že se polepším, že budu sekat dobrotu, že budu studovat jako nikdy dřív, ale... má to vůbec cenu? Na dvou školách jsem se pokusila zažádat o druhý pokus, ale vždy mě vylili, aniž by si mě vyslechli.

„Priscilla je hiena. Je akorát nasraná, že nevyhrála ten podělanej pohár." Dolehne ke mě Deanův rozčilený hlas.

Zavrzá židle. „Proč mám takový neblahý pocit, že tě ta holka zajímá?"

Za dveřmi nastane dlouhá chvíle ticha. V hrudi mi začne mlátit jako o závod a do tváří se mi nahrne teplo. Na sucho polknu a v břiše ucítím divné šimrání. Zkousnu ret a dívám se na kliku u dveří jako na spasení. Nastražím uši, aby mi neuteklo jediné slovo. 

Po chvíli se ozve namyšlený tón, který jsem poprvé slyšela první den ve škole. „Rodriguezová? To je nějakej vtip? Ta holka je totální potížistka. Od doby, co je ve škole..." 

Tělem mi projede mrazivá vlna. Nevím, co přesně řekne potom, protože můj mozek přepne do ignorantského módu. Odstoupím ode dveří a zírám na tu stejnou kliku, ve které jsem před minutou viděla naději, s pocitem poražení. Puls se mi uklidní a horkost z tváří se vytratí tak rychle, jak přišla. Svěsím ruce podél těla a veškeré mé "možné" naděje na Deanovu pozornost se vytratí pryč. Potichu vyjdu ze dveří a na chodbě se srazím s ředitelovou asistentkou, které vypadnou desky z ruky. Omluvím se, automaticky seberu desky ze země a strčím jí je do náruče. Nereaguji na její otázku, zda jsem přišla k řediteli, a peláším pryč. Nedívám se doprava ani doleva, jednoduše běžím tam, kde bych mohla být alespoň na chvíli sama. A přesně vím, kde takové místo najdu.