Já a můj egoista[OPRAVA]

zpátky v minulosti

,,No jo jedeme na ty hory" ušklíbne se Klér na Anny. ,, Pojedeš? Á můžu si promluvit s tvojí matkou o tom že jsi se na mě vrhla". Anny hned vyvolala strach v očí. ,,Ale neboj bude to mezi námi za to mi uděláš úkoly každý den" ušklíbne se na ní. Anny se zamračila a přikývla. ,,Kdy jsou hory" řekne Aiden. Klér zamrkala ,,za dva týdny" začne se trošku červenat. Haha! Začnu se smát Aidnovi, že zrovna on šel do těla co má ráda Klér.

,,Heh!" okřikne mě. Chtěla mi jednu flaknout ale chytil jsem jí a připadalo mi to jako by to bylo strašně těžký. Neříkej, že tady se neprojevím jako upír svou nadpřirozenou silou. Nedokázal jsem to a dala mi tak bolestivou facku, že jsem spadl ze židle. Podržel jsem se na místu. Anny na mě nechápavě zírala. Nadzvednu obočí nevím co jí se honí hlavou a to mě štve! Nedokážu si představit jak Anny si nechává všechno pro sebe a nic mi neřekne.

,,No jo je neobvyklé, že jsi se jí zastal. Řekl jsi jí ať si tě nevšímá protože nechce další problémy" zašklebí se. Podívala se Anny na ní nesnesitelně a rychle opustila třídu. Chtěl jsem za ní dojít ale musím se chovat tak jak to děcko. Aiden taky chtěl něco udělat ale má svoje místo. Hajzl! Pořád k ní něco cítí. Začal jsem ho propalovat očima, a ten se jen ušklíbl. Zabiju ho!

Začalo zvonit a Anny hned utíkala. Podíval jsem se pozorněji na její vlasy. Měla je tak divně ostříhané. Jako když někdo neumí stříhat.

,, Dobrý den třído" řekne, nějakej mladej muž. Nejspíš učitel. Zadíval se na Anny protože zvedala ruku. ,,Zase nemáš sešit? To máš takovou zlost na ty sešity? Nebo jsi tak neschopná přinést, někdy konečně už ten sešit" řekne hrubě svým hlasem. Klér jen si klepala nohou a usměvavě se na něho dívala. ,, Omlouvám se" řekne a rozklepaně se podívá na zem. ,, Omlouváš se každý den. Myslíš, že mě ty omluvy nějak uklidní?".

A dost! Podívám se na Aidna, co varovně na mě hleděl. Je mi jasný, že ty dny co tady budeme tak jí akorát víc zlomíme až tady budou zase ti malý usmrkaný děcka. Stiskl jsem pěst a potřeboval jsem se zklidnit mysl. Tohle je nejtěžší hrát roli člověka, který je bezmocný. Za dva týdny tu určitě už nebudeme a nejhorší je že v našem světě jede čas.

***

Po škole jsme si usedly na lavičku vedle školy a nevěděli vůbec kam jít. ,,K vám dvou těžko" řekne Lucy a ukáže na Aidna a na mě. ,, Neztrpím vaše chladné hlavy a Laura asi taky vyřazeno. Takže já " ukáže na sebe. ,,Tak fajn" protočím oči. Zajímalo by mě jak nás vidí. Sáhnu si na nos a ucítil brýle ale byli neviditelný pro nás pět.

,, Prosím bože vyslyš mě ať mě má ráda aspoň matka. Úplně by mi to stačilo...asi žádám moc, že? Mai a Simon s Davidem mě podporují. Děkuji, že jsou přátelští" uslyším Anny za sebou. Za náma byl menší park. Podívám se na ostatní a slyšeli to i bez nějaké nadpřirozené schopnosti. Lauře se mihly slzy v očích. Lucy jí pevně objala. ,,Jsem tak pitomá. Netušila jsem, že tohle zažívala a dokonce jste říkali, že jí učitele nenávidí" začnou se Lauře spouštět velký tok slz.

Prošla kolem nás a já jí stiskl ruku. Rychle se otočila a cukla sebou. ,, Proč máš vlasy tak divně sestřižené" řekl jsme dost vážně. Mlčky mě pozorovala šokovaně. ,, Nemám náladu ti to říkat " protočí oči. Štvalo mě to ale uvnitř sebe jsem se sfackoval, abych tady po ní nezačal křičet jak se má ke mně chovat ale ona nic neví, i tak se takhle ke mně nesmí chovat.

,, Mám právo to vědět", ,,ha? Najednou si hraješ na kamaráda, když jsem tě potřebovala" začne se mračit a bohužel bez mé síly se dokázala vyprostit ze sevření. Otočila se a ještě řekla,,zdechni". Dost mě to naštvalo, že jsem stiskl znova pěst.