Když los s losy válčí

druhý los

měsíc únor - žánr horor, er-forma, rozsah triple drabble + slova popelnice, pastelka, vysvědčení

Les byl až příliš temný. Nevěděl, kam jde, a podivné šustivé zvuky, které zněly zpoza každého stromu, mu na odvaze moc nepřidávaly. V ruce svíral malou koženou tašku, která mu během cesty několikrát spadla na zem. Třásly se mu ruce, neviděl dále než dva metry před sebe a proto se čas od času stalo, že zakopl o vyvýšený kořen nebo mu taška zkrátka vypadla do bláta. Nešel po lesní cestě, ty pro něj byly ještě nebezpečnější, než zbytek prostranství.

Ovanul ho chladný vítr, který k jeho nosu donesl podivný puch. Smrad jako z popelnice ho donutil nakrčit nos a přetáhnout si přes obličej šátek, který měl na krku. Slyšel za sebou kroky, ale nebyl si jistý, jestli jsou jeho, a nebo jej někdo pronásleduje. Tisknouce si tašku k hrudníku si připadal jako prvňáček, který kráčí ke katedře, aby si vyzvednul své první vysvědčení. Jeho první vysvědčení nedopadlo kdovíjak slavně, a podle toho se cítil i nyní.

Hlasitě polkl, když se znovu zvedl vítr a kvílení stromů mu na chvíli připomnělo šepot. Utíkej, znělo z korun stromů pobaveným, snad až škodolibým hlasem, stejně nemáš kam. Ačkoliv poselství znělo jasně, na útěk se dal. Klopýtal přes kořeny, sbíral se ze země a zase utíkal dál. Tentokrát už si byl téměř jist tím, že za sebou slyší kroky. Podivné dupání sílilo a přibližovalo se, což ho nutilo utíkat čím dál rychleji. Rázem však zahučel do propadliny mezi kořeny, ve které se mu zasekla noha. Kožená taška zůstala ležet opodál, on se vší silou snažil vytrhnout nohu ze sevření kořenů. Dupání se přibližovalo, jako by se ona bytost, která ho pronásledovala, měla co nevidět vynořit zpoza stromu.

Vytáhl z kapsy malou krabičku, ze které vyňal obyčejnou červenou pastelku. Odhodil ji, aby upoutal pozornost stvůry. Ta ho však našla dříve. Následoval křik a pak... klid.