i'm only human

1. část

,,V životě ničeho nedosáhneš, nikdo nebude milovat buznu." ,,Nečum a radši ho běž strčit dalšímu buzerantovi do prdele." ,,Věděl jsem že je na tom tahle škola špatně ale že tady vychovává teplouše? to abych se začal bát ohnout se po těláku ve sprše pro mýdlo." ,,Je mi z tebe na blití."
tato slova a smích asi 200 lidí se mi v hlavě opakují už snad po tisícé. mé ruce se začnou klepat, cítím že se blíží další epizoda, vím jak nebezpečný jsem sám sobě při panickém záchvatu proto se jen pomale svezu po zavřených dveřích školního záchodu. Přepadne mě příval horka a následný nekontrolovatelný pláč při které se mi nedaří nadechnout. mé nádechy jsou tak mělké že mám pocit že se vzduch nemá šanci dostat do mých plic. Po několika minutách které mi však přijdou jako celá věčnost cítím jak se mé tělo vrací zpět do normálu, stále se klepu a slzy mi stékají po tvářích ale mám pocit že se konečně mohu nadechnout.

Nemůžu se tam vrátit ne po tom co se celá škola dozvěděla že jsem gay.

V tom uslyším tiché zaklepání na mé dveře a nesmělý dívčí hlas. ,,je tam někdo?"
nejspíš ví že tu jsem ale přesto se pokusím mlčet a doufám že odejde, další výsměch bych už nejspíš nezvládl. po par sekundách ticha se však ozve její hlas znovu ,,Vím že tam jsi."
zavřu oči a dojdu k závěru že nemá smysl se schovávat protože homofobni narážky od mých spolužáků me stejně jednou doběhnou. pomalu vstanu ze studené podlahy a otočím klíčem v zámku. ještě chvíli čekám než se zhluboka nadechnu a sáhnu na kliku.

tak první část máme za sebou <3 pokud si to někdo přečetl budu ráda za jakoukoli zpětnou vazbu.
další část snad brzy <3
(btw nahoře máte písničku kterou je inspirován název povídky,
text písničky nemá s příběhem společného vůbec nic a zároveň všechno. i mean písnička není o lgbt ale everyone is only human <3)
jinak omlouvám se za používání "anglicizmů" do příběhu se to snažím nedávat ale... I'm only human