9.

116 7 4
                                    

Po chvíli jsem se zkusila Steva zeptat:Hele žiješ? ,,hmm." Odpoveděl potichu. ,,musíme se odsuď dostat, protože zrovna tady umřít nechci." Řekla jsem mu. Jenže to už do místnosti přišel zase ten angry chlap a za ním někdo kdo měl sebou nějakou tašku. ,,tohle vám jazyk rozváže." Řekl ten chlap a ten s tou taškou začal vytahovat nějaké nástroje co vypadali jak od zubaře. Tak jo teď mi do smíchu rozhodně není...Jenže pak vytáhl ještě VELKOU injekci. No doprdele. Udělalo se mi blbě a myslela jsem si, že jim ukážu svoji snídani. Protože nemám ráda ani injekce ne jenom výtahy. Mám vážně štěstí.

,,to do nás dávat nebudete, že ne." Zeptala jsem se rozhodně vystrašeně. Nic neodpověděl. To není dobrý to vůbec není dobrý sakra. Než jsem se stihla vůbec začít bránit už do mě tu jehlu píchl. ,,hej au." Řekla jsem ji. Myslela jsem, že třeba potom omdlím, ale nic se nestalo. ,,za chvíli jsme tady." Řekl ten chlap. Kdyz odešli zeptala jsem se Steva: Cítiš něco? ,,ne, ale je mi divně." Řekl jestě pořád docela ospale. Už mi taky bylo docela divně, ale tak nějak...líp. Tak jo to je divný. ,,vidíš tam ten skalpel?"zeptala jsem se Steva . Radši ani nechci vědět na co tu je. ,,jo vidím nejsem slepý." Starý dobrý Steve je zpátky super. ,,tak jo na 3 se zkusíme pohnout se židlí. Jedna, dva, tři." Dořekla jsem to a zkusili jsme se pohnout jenže nám to úplne nevyšlo a převrátili jsme se. Nevím jestli to bylo kvůli té injekci, ale začali jsme se smát. Jak jsme tam tak leželi na zemi připoutáni k židli a smáli tak to muselo vypadat hrozně vtipně.  ,,vůbec by mě nenapadlo, že umřu v nejaký tajný organizaci s tebou." Řekla jsem mu pořád rozesmátá. ,,nápodobně."

Do místnosti už zase vešli ti chlapy když nás uviděli na zemi dost tvrdě nás zvedli a ten jeden se nás zeptal: tak naposled pro koho pracujete. ,,a já vám naposled říkám, že pro zmrzlinárnu Scoops ahoy." Řekla jsem mu už snad po desáté. Asi ho to úplně nepotěšilo a tak zase vyšel z místnosti i ze všema ostatníma.

,,hele takové prázdniny jsem vážně ještě nikdy neměla a ani nejsou docela špatné. Řekla jsem Stevovi. Já jsem takové léto taky ještě vážně neměl hele." Řekl Steve ,, doma jsem se dřív vždycky jenom nudila tady je to aspoň zábava když už teda asi umřeme." Odpověděla jsem. ,,ale neumřete."řekl Dustin u dveří. Dustine, Robin vy jste tady!" Zavolal na ně Steve. ,,pšt potichu ať si nás nevšimnou. Řekl Dustin a začali nás s Robin rozvazovat. ,,tak a teď rychle pryč." Řekl Dustin a vyběhli jsme ven.

Nenápadně jsme se dostali do té šachty přes kterou před tím Robin a Dustin utekli a vlezli jsme do ní. Vešla jsem se tam jen taktak, ale radši se zaseknu v šachte ze Stevem než kdyby nás měli zabít Rusáci...

Omg dobře já 2 kapitoly za den tyjo potlesk pro mě👏🏻💅🏻

Kapitán Steve HarringtonWhere stories live. Discover now